Prchající plankton

Mořský fytoplankton umí víc než se jen pasivně povalovat ve vodě. Už dlouho víme, že mikroskopické řasy během dne stoupají a zase klesají ve vodním sloupci. Toto chování jim má zajistit přísun živin a slunečního světla. Vědci z University of Rhode Island si položili otázku, jestli pohyb fytoplanktonu neovlivňuje ještě další faktor, kterým jsou predátoři. Nikoli ti velcí jako například velryby, ale dravé mikroskopické organismy, které tvoří zooplankton.

Jako pokusný organismus si vědci zvolili řasu Heterosigma akashiwo, která na hladině vody občas vytváří toxický vodní květ. Sledování jejích trojrozměrných interakcí s různými druhy predátorů naznačilo, že fytoplankton zřejmě dobře ví, co ho může sežrat. Řasy prchaly nejen před dravými příslušníky zooplanktonu, kteří je loví, ale i z vody, která tyto predátory obsahovala. Dravý zooplankton, který loví jinou kořist, však vyvolal jen minimální odezvu.

Je to vůbec poprvé, kdy vědci pozorovali útěkové reakce mikroskopických řas a zatím není jasné, jestli existují také u jiných druhů fytoplanktonu. Pokud tomu tak je, není vyloučeno, že právě strach z predátorů se podílí na náhlé formaci vodního květu. K jejímu vysvětlení totiž pouhá potřeba živin mnohdy nestačí.

Zdroj: PLoS ONE, ScienceDaily