Prázdná sněmovna

Dnes se mimo jiné rozhodovalo o osudu pojišťovny Agel, které chce poslanec Ludvík Hovorka zabránit, aby se sloučila s Hutnickou zdravotní pojišťovnou. Obává se totiž, že spojení zadluženého Agelu s bohatými hutníky přijde nejen pojištěnce Hutnické pojišťovny, ale také daňové poplatníky na desítky milionů korun.

Občanští demokraté sice spojení pojišťoven hájili, nakonec však neúspěšně, protože nesehnali víc než 35 hlasů.

Ještě víc na pováženou byla včerejší neúčast. Ministr financí Miroslav Kalousek požádal poslance o souhlas s tím, že si půjčí 172 miliard korun, aby měl z čeho zaplatit letošní dluhy státního rozpočtu. O povolení k rekordním dluhům se nehlasovalo, ovšem příští týden k němu asi dojde. Ale i tak se nikdo ve sněmovně nezajímal, jak vlastně došlo k tomu, že si Česko bude muset půjčit tak velkou částku. Nakonec ji budou splácet občané, jejichž vůli poslanci reprezentují. Máme-li to hodnotit podle dění ve sněmovně, Čechům vůbec nevadí, že za letošní provoz státu budou doplácet dluh, který čtyřčlennou rodinu vyjde na sedmdesát tisíc. Vlastně je to ani nezajímá, protože takové půjčky si zřejmě bere každý.

Návštěva ve sněmovně ukazuje naprostou lhostejnost a netečnost. Pouze parlamentní stráž přísně hlídá všechny prostory, kam poslanci zakázali před dvěma měsíci chodit hostům i novinářům. Dnes v nich nejsou ani poslanci.

Tak tedy vypadá sněmovna, která si už v prvním čtení odhlasovala vlastní zánik osm měsíců před koncem ústavně stanoveného mandátu. Experti na zahraniční politiku rádi upozorňují, jak se pokazila pověst České republiky tím, že sněmovna během předsednictví Evropské unie odvolala vládu. Cizí politici a diplomaté nešetří obraty jako sebevražda, gól do vlastní branky, či nepochopitelný kolaps. Tady v Česku si jejich pocity těžko umí někdo představit.

Ovšem pohled na sněmovnu přibližuje realitu toho, co se stalo, i tuzemcům. Všechno je marnost, zemi nikdo nevládne, chybí mozek, srdce i ruka. Je možné křičet, nadávat, hystericky se smát, prostě cokoli. V prázdných chodbách sněmovny všechno zanikne. Každá země má své období úpadku, Česko ho prožívá právě v této chvíli. Ovšem taková období jsou všude na světě, všude mezi živými také příležitostí začít něco nového. Jenže je těžké hledat mezi tuzemskými elitami nový začátek.

Není to příliš známo, protože noviny o tom píší jen málo, ale Česko se stalo obětí ekonomické krize a dodnes se neobjevily věrohodné signály, že pád ekonomiky dosáhl svého dna.

Krize sem byla dovezena z vyspělých zemí, kde se začaly pokládat banky. Nedostatek peněz na západě pak vedl k tomu, že cizinci přestali odebírat české zboží a začali stahovat své investice. Jedinou českou reakcí se stalo, že si ministr financí stále víc půjčuje, aby mohl zaplatit stále rostoucí státní dluhy. Mnozí ekonomové a všichni politici dokonce tvrdí, že země jako Česká republika ani nic jiného dělat nemůže. Musíme prostě čekat, že zájem o české výrobky a pracovní síly opět poroste, a doufat, že k tomu skutečně dojde.

Je pravda, že české finance jsou v lepším stavu, než u většiny východoevropských zemí, a že tedy Češi mohou krizi přestát na rozdíl od ostatních relativně slušně. Ovšem tato důvěra, že všechno bude časem jako dřív, může být jedině důvodem, proč se Česko bude z krize probírat déle, než ostatní.

Sněmovna se tak během svého rozpadu stala ilustrací české reakce na největší ekonomickou krizi od třicátých let minulého století. Není důvod se o cokoli starat, není důvod hledat východisko pro celou společnost a její ekonomický život. Lepší je odjet na chatu a nechat každého, ať si pomůže, jak dovede.

Česká republika zažívá takovou bezvýchodnou situaci už podruhé. Jak známo, po pádu vlády v roce 1997 se také sněmovna sama rozpustila a také to bylo v době ekonomické krize. Rozdíl byl v tom, že ekonomická krize byla slabší a že úřednická vláda Josefa Tošovského nastoupila ve chvíli, kdy měla vrchol za sebou. Navíc Tošovský a jeho lidé hledali cestu z potíží. I když se to málokdy připomíná, změnili paradigma hospodářské politiky, která namísto domácích podnikatelů podporovala především ty cizí, lépe vybavené kapitálem i schopnostmi. Dnes se zatím nikdo o žádné řešení nepokouší. Prostě nic.

Ani po předčasných volbách v roce 1998 nečekalo Čechy nic dobrého. Nastalo období opoziční smlouvy známé tím, že nastolilo vládu politické korupce. Při návštěvě sněmovny je vidět, že neexistuje jediný důvod, proč by to mělo být letos lepší.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .