Pravěké koaly: líné a hlučné

Spící koala
Spící koala
Pravěcí předkové medvídků koala byli podle nové studie stejně leniví a hluční tvorové jako jejich dnešní potomci. Na rozdíl od nich bychom ale pravěkou koalu zřejmě neviděli žmoulat listy blahovičníku.

Pro australské vačnatce koaly medvídkovité (Phascolarctos cinereus) jsou typické tři věci: lenivý životní styl, hlasité volání v době rozmnožování a potrava složená výhradně z listů blahovičníku (eukalyptu). Listy mají velké množství vlákniny, jsou málo výživné a kvůli vysokému obsahu terpenů pro ostatní zvířata dokonce jedovaté. Přežívat na této jednostranné dietě koalám umožňuje celá řada anatomických a fyziologických adaptací, např. stavba lebky vhodná ke žvýkání tvrdých listů a sedavý životní styl, který maximálně šetří energii Otázkou ale je, kdy a proč ke specializaci koal na blahovičníkové listy vlastně došlo.

Nejbližšími příbuznými koal jsou pozemní vačnatci vombati, od kterých se koaly oddělily před 30 až 40 miliony let. Paleontologové dnes znají 18 druhů pravěkých koal. Problém je, že byly popsány na základě jednotlivých zubů nebo fragmentů čelistí, podle kterých se dá jen velmi obtížně usuzovat na způsob výživy, chování a průběh evoluce pravěkých koal. Vzácnou výjimkou jsou o něco komplexnější fosilie dvou druhů (Litokoala kutjamarpensis, Nimiokoala greystanesi) z období miocénu před 24 až 5 miliony let, které byly objeveny v Queenslandu.

Pochutnává si na eukalyptových listech

Jejich zkoumání vědcům z Univerzity Nového Jižního Walesu ukázalo, že co do lenosti a hlučnosti si pravěké koaly zřejmě nijak nezadaly s těmi dnešními. Stavba vnitřního a středního ucha obou pravěkých druhů se podobá uchu moderních koal, které jsou schopné vyluzovat hlasité nízkofrekvenční volání. V hustém lese se jejich zvuky nesou až na vzdálenost 800 metrů. Díky tomu koaly - navzdory své extrémní nechuti k pohybu - nemají problém najít si partnera k rozmnožování. Vědci se domnívají, že to, co platí pro dnešní koaly z eukalyptových lesů, pravděpodobně platilo i pro jejich příbuzné z hustých pralesů, které Austrálii pokrývaly v době miocénu.

Dramatické rozdíly mezi pravěkými a moderními koalami ale vědci našli ve stavbě obličejové části lebky, která podmiňuje způsob žvýkání. Usuzují z nich, že pravěké koaly neměly tak jednostrannou dietu. Specializace na listy blahovičníků je zřejmě moderní záležitost, která se objevila poté, co se Austrálie během období neogénu začala posouvat směrem na sever. Změnu polohy kontinentu provázelo mizení deštných pralesů, blahovičníky se staly dominantními stromy australských porostů a koalám nezbylo než se přizpůsobit.

Koala s mládětem na zádech

Zdroj: University of New South Wales