Pravá slabina reformy

Reforma je chatrná díky důvodům, jimiž je obhajována. Nejde o to, že premiér neví přesně, zda platit či neplatit, překročíme-li pětitisícový limit takzvané spoluúčasti. To je technická podrobnost.

Problém je, že ani Topolánek ani Julínek nedokážou přesvědčit veřejnost, proč mají u doktora a v lékárně sahat ne do kapsy, ale doslova i do plínek miminka.

Ministr opakuje: Jsou to regulační poplatky. Mají symbolizovat, že zdravotnictví není zadarmo. Ušlechtilá a v jádru silná myšlenka. Jenže, proč jsou takto symbolicky vychovávány děti v inkubátoru? A proč vůbec malé děti? Proč lidé z domovů důchodců, kterým z penze skoro nic nezbývá?

A co se vlastně reguluje? Nešťastná slova "regulační poplatek" naznačují, že by snad měl být omezován přístup k lékaři.

Julínek není dobře vyzbrojen. A soupeři toho využívají. Rath maluje středověké fresky, kde houfně umírají stařenky před vraty nabubřelých špitálů jen pro bohaté. Čunek a Bursík zas vidí, jak se mohou zaskvět a zvýšit svou muší váhu.

Topolánek už připouští, že ustoupí. Vypadá to jako porážka. Nemuselo to tak být. Kdyby porodní otcové z ODS promysleli způsob, jak reformu obhajovat, aspoň stejně důkladně jako ji samotnou.