Praha: Burza na prodej

Problém je v tom, že finanční skupiny vstupují do hry hlavně tehdy, když chtějí připravit svou kořist k dalšímu prodeji. Jedno komu. Hlavně aby byl výtěžek co největší. V současné době signalizovala svou ochotu k prodeji společnost Patria Finance, která vlastní skoro čtvrtinu akcií burzy, a také Česká spořitelna se svými skoro 15 procenty a Komerční banka, která má v burze podíl jedenácti a půl procenta. Protože dohromady budou prodávat nadpoloviční většinu, slibují si tučný výtěžek: Hodnota burzy by měla teď činit kolem dvou miliard korun- desetinásobek jejího loňského obratu. O rok dřív to byl obrat o třetinu menší. Pražská burza je totiž soukromá akciová společnost a vydělává svým majitelům na poplatcích od firem, které na ní obchodují. A vyplácí jim dividendy.

Z předloňského zisku to bylo 490 korun, z loňského 620 korun na akcii. Od loňska ovšem organizuje pražská burza také zdejší obchod s elektřinou, protože stoprocentně vlastní novou energetickou burzu. Očekává se, že o Prahu svedou boj dvě rivalizující burzy ve střední Evropě: Vídeňská, které se už podařilo získat přes 60 procent maďarské burzy a teď usiluje o burzy v Lublani a v Sofii, a polská, které ovšem patří z valné většiny polskému státu. Myslitelné je ovšem také spojení s německou burzou ve Frankfurtu nebo se skandinávskou OMX. Aby mohl nový akcionář s nadpoloviční většinou do Burzy Praha vstoupit, musely by se ovšem nejdřív změnit platné stanovy. Doposud má totiž jakýkoli akcionář, bez ohledu na jeho akciový podíl, maximálně dvacet procent hlasovacích práv.

Po 15 letech své existence tak pražská burza stojí v každém případě před novou vývojovou etapou: na začátku 90. let vznikla z velkého třesku kuponové privatizace. Divokými devadesátými roky s jejich nedostatečnou transparencí a nedostatkem jasných pravidel ale zůstala pražská burza poznamenána dodnes. Nové emise akcií, které by znamenaly pro investory nové a zajímavé příležitosti, by se daly spočítat na prstech jedné ruky. České firmy se mezitím naučily chodit si pro peníze do bank a ne na burzu. Zvlášť když těm bankám za "bankovního socialismu" v 90. letech nezřídka patřily. Ale ani česká vláda nikdy nešla příkladem vstříc, ačkoliv o tom často mluvila. Své údajné plány privatizovat části státních podniků přes burzu zatím ani jednou neuskutečnila. Nejinak tomu bude nejspíš i teď s pražským letištěm.Ministři upřednostňovali přímé prodeje i v dobách, kdy kurzy akcií na burzách stoupaly do závratných výšek. Vždy s odůvodněním, že se na přímém prodeji dá vydělat víc. Doufejme, že měli na mysli blaho státní pokladny... Kromě burzy existuje ovšem v Česku dodnes pozůstatek z kuponové privatizace v podobě mimoburzovního akciového trhu RM- Systému. Obchodují se tam nezřídka akcie stejných firem, jako na burze, jenže kurzy se někdy liší. Světová banka doporučovala už před lety, aby Česká republika tyto rozdíly odstranila a postarala se tak o transparentnost svého akciového trhu. Zatím to ovšem bylo marné volání. Fúze obou trhů, jakou provedli Slováci už před vstupem své země do EU, se tady nekonala.

Přesto se pražská burza v začátcích tohoto století dostala do peletonu akciových trhů, na kterých si investoři přicházeli na značné zisky, i když zde výběr titulů- ve srovnání například s Varšavou- zůstal vždycky omezený. Teprve v poslední době kopíruje i pražská burza globální trend směrem dolů: od začátku roky ztratily akcie, které se tam obchodují, už pětinu své někdejší ceny. Pražská burza bude i za těchto okolností zajímavou nevěstou. Klíčovou otázkou pro další vývoj zdejšího akciového trhu nicméně bude, pro koho.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumentyv sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .