Práce v EU

Až praxe ukáže, zda jsou zmíněná opatření odůvodněná a zda se neminou účinkem. Volný pohyb zboží, kapitálu a volnost pohybu osob změní situaci v unii do té míry, že se jako zcela naivní nejspíše ukáže právě snaha o omezení pohybu lidí za prací. Těch, kteří se rozhodnou kvůli práci stěhovat, bude méně, než si naši bohatší sousedé myslí, a lidem, kteří se tak rozhodnou, v tom sotva zabrání administrativní překážky. Ochranářská politika v liberálním prostředí nemá racionální důvod. Vysvětlením té pracovní paniky je iracionální obava z neznámého, kterou trpí voliči v Německu, Rakousku, Francii, a nakonec i ve Švédsku.

Chvíli jim potrvá, než zjistí, že si od vstupu do unie neslibujeme možnost stát se v jejich zemích levnou pracovní silou. Zatímco ekonomové nepochybují o tom, že se životní úroveň ve starých a nových zemích unie bude vyrovnávat, politici to zapomněli lidem srozumitelně vysvětlit, takže v podvědomí mnoha lidí někdejšího Západu přetrvává stereotyp civilizačně zaostalého Východu. Naivní ochrana pracovního trhu vypovídá o tom, že známe své příští partnery lépe než oni nás. To představuje v konkurenčním prostředí výhodu. Nebude žádným překvapením, když na rozšíření unie vydělají kromě přistupujících zemí především Britové a Irové, kteří, zdá se, jediní pochopili, co se právě děje.