Poživjom - uvidím

Předtím ovšem pro odpověď užil svých typických nic neříkajících floskulí o tom, že o prezidentský úřad v dalším volebním období bude usilovat ten, kdo dosáhne lepších výsledků v práci, že dosavadní spolupráce obou mužů je hladká, efektivní a harmonická - a tak dále, a tak podobně.

Pokud se tedy někdo domníval, že kulaté datum jednoročního pobytu Dmitrije Medveděva dá odpověď na to, kdo je skutečným vládcem země, šeredně se mýlil. Jak správně podotýká obvykle dobře informovaný a dostatečně rezervovaný a nezávislý elektronický portál gazeta.ru, "odpověď na tuto otázku zná v dnešním Rusku jen několik málo lidí.

Pravdou ovšem je, že za zmíněný rok se nenaplnil ani jeden z krajních scénářů: Dmitrij Medveděv se nestal ruským vládcem, který by razil nějaký nový, liberálnější styl uplatňování moci, ale zřejmě se, alespoň z vnějšího pohledu, nestal ani pouhým snadno manipulovaným maňáskem na železné pravici kágébáckého exoficíra Putina. Pokud je to pravda, už to by v současných ruských poměrech byl vlastně pokrok.

Ač to skeptici, jichž byla většina, neočekávali, Medveděv si během uplynulého roku vytvořil svůj styl vlády, který se od toho Putinova - ale prosím zase jen vnějškově - přece jen liší. Právní odborník, který nepochází z líhně takzvaného pitěrského tajněpolicejního klanu, si už před volbami jako jedno ze svých základních prezidentských témat vyvolil respekt k právu. Pravdou je, že na této cestě jistých úspěchů dosáhl. Patří sem bezesporu omilostnění bývalé právničky společnosti Jukos Světlany Bachminové či z posledních dnů propuštění moskevského policejního náčelníka Pronina poté, co jeho podřízený, ředitel milice v moskevském obvodu Jevsjukov, v patrně opileckém afektu zavraždil tři naprosto nevinné lidi a čtyři další zranil.

Není to sice nic výjimečného, ale jak připomínají četná ruská média, v době Putinovy vlády by podobný kádrový tah trval mnohem déle, rozhodně ve skrytu a taky bez zbytečné mediální publicity. Skutečným prubířským kamenem Medveděvovy politické autonomnosti se ovšem docela jistě stane výsledek nového soudu nad bývalou hlavou již zmiňovaného Jukosu Michailem Chodorkovským a jeho blízkým spolupracovníkem Platonem Lebeděvem. Kriminalizace jejich podnikatelské činnosti byla totiž nejnápadnějším emblémem vládnutí Medveděvova předchůdce Putina.

Zajímavý názor na to, kdo je nositelem skutečné moci v Rusku a hlavně kdo jím bude po roce 2012, kdy Rusové budou opět volit svého prezidenta, pronesl v rozhovoru pro Financial Times Gleb Pavlovskij. Ten totiž prohlásil téměř totéž, co už jsme citovali z odpovědí Vladimira Putina pro japonské novináře: Bude to ten z obou mužů, kdo projeví větší pohotovost, rozhodnost a pružnost v období současné hospodářské krize.

Bývalý disident a vězeň svědomí z 80. let Pavlovskij do toho přitom věru má co mluvit - prezidentským poradcem, politickým technologem a koneckonců i autorem projetu Nástupník z konce Jelcinovy epochy, kdy byl do prezidentské funkce v podstatě dosazen Putin, je právě už od časů prvního ruského prezidenta. Byl to bezesporu on, kdo měl vskutku lví podíl i na loňském rituálním projektu Medveděv for president. Není proto vyloučeno, že to bude zase on, kdo bude přinejmenším spolurozhodovat v další kremelské mocenské partii, v níž nejde o nic méně než prakticky o všechno. Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .