Pozdvižení v USA: Tygří matka vysvětluje tajemství úspěchu
Všechny významné americké a mnohé britské servery a deníky rozebírají v těchto dnech novou knihu autorského a manželského páru profesorky a profesora práv z Yaleovy univerzity. Jednapadesátiletá Amy Chua je čínsko-filipínského původu, a její o tři roky starší manžel Jed Rubenfeld je americký Žid.
Mají spolu dvě dcery, Sophii a Lulu, které plynně hovoří čínsky, ale vychovávány jsou v duchu judaismu. Motorem psaní je však Amy, která na sebe strhla pozornost už v lednu 2011, a to knihou Bojový chorál tygří matky.
Američanům v něm předložila své svérázné a drakonické představy o výchově. „Většina z nás to tak doma nedělá, a mnoha její recept dokonce zavání týráním: tvrdá práce, žádné hraní či mazlení a minimum chvály,“ napsal list New York Times.
Koncem prvního únorového týdne vpadli manželé na americký knižní trh s další knihou, nazvanou Trojitý balíček. A lidem vadí ještě víc. „Tygří matka začala hájit rasovou nadřazenost,“ postěžoval si list Globe and Mail. „Trojitý balíček obsahuje trojnásobnou hrozbu,“ varovaly Los Angeles Times. Server magazínu Time hovoří o „rasismu nového typu“, a jeden věhlasný americký profesor na Twitteru ironicky vzkázal autorům, „že se po nich shánějí dvacátá léta, a chtějí zpátky své rasistické teorie, které si vypůjčili“.
Dračí dáma je snazším terčem než její manžel, a chvílemi recenzenti dokonce zapomínají, že kniha je společným dílem. Autoři se pustili do víceméně tabuizovaného tématu: Jak to, že některé etnokulturní skupiny ve Spojených státech dosahují nápadně lepších výsledků než ostatní, ať už měřeno vzděláním nebo bohatstvím?
„Není spravedlivé označovat nás za rasisty,“ odpovídají manželé kritikům v britském nedělníku Sunday Times. „Je pravda, že jsme se vydali na velmi tenký led. Ale neudělali jsme to s cílem ukazovat na některou skupinu prstem; naše studie ve skutečnosti rasistické stereotypy překonává,“ hájí se autoři.
Amy a Jed čtenáře například varují, že úspěch, který zkoumají, neztotožňují s kvalitou a smysluplností života. Prostě je zajímá společenská vzlínavost určitých vrstev – a její tajemství našli ve třech opakujících se rysech, které prý lze nalézt i u velmi odlišných minorit – vedle Židů a Číňanů patří do skupin vybavených trojitým balíčkem také mormoni, Nigerijci, Libanonci, Íránci, Korejci, Kubánci, Indové a další národnosti.
„Před třiceti lety byste na Wall Streetu nepotkali jediného mormona. Dnes má tato skupina obrovský vliv v řadě největších amerických firem. Američané indického původu zase vydělávají dvojnásobek celostátního amerického průměru. Čínské děti obsazují v prospěchu nejlepší místa a Židů jsou sice jenom dvě procenta obyvatel Spojených států, ale získali třetinu všech amerických Nobelových cen. Mnozí přitom pocházejí z extrémně chudých poměrů,“ připomínají autoři.
A jaké jsou tedy ony tři klíče k úspěchu? Chua a Rubenfeld tvrdí, že v každé úspěšné skupině převládá nápadné přesvědčení o vlastní výjimečnosti či nadřazenosti nad ostatními – například Mormoni se dle své věrouky považují za jakási embrya božských bytostí, Peršané věří ve svou výjimečnost odjakživa a židovské děti se nejpozději během prvního svátku Pascha dozvědí, že jsou „vyvolené“.
Současně však musí právě tato sebevědomá skupina cítit ohrožení. Musí ji trýznit pocit, že nikdy nebude dost dokonalá a že se jí kdykoli může začít vést špatně. Jinými slovy, musí trpět komplexem méněcennosti.
„Korejští a čínští rodiče se zlobí, že když dítě přinese domů za písemku 99 procent. Je to pro ně málo. Studijní úspěch je záležitostí rodinné cti. Zatímco bílí Američané chtějí, aby děti měly co nejméně starostí, Asijci utahují šrouby. Není divu, že ve středoškolských průzkumech mají Američané asijského původu nejnižší sebevědomí,“ píší Sunday Times. „Kombinace pýchy a komplexu méněcennosti může vypadat prapodivně, ale právě tato nestabilní směs dvou charakteristik je motorem úspěchu,“ tvrdí kniha.
A třetím potřebným rysem je sebeovládání, schopnost odložit krátkodobě dosažitelnou slast ve jménu budoucích zisků. Jistý sklon k odříkání je nápadnější u náboženských skupin, ale sklon k šetření vykazují shodně všichni úspěšní. To jsou tedy tři tajemství úspěchu. Chua i Rubenfeld bez rozpaků přiznávají, že zmíněné rysy jdou proti dnešním výchovným trendům. Společnost učí děti toleranci, sebeúctě a cílenou reklamou z nich chce vychovat spotřebitele, nikoli lidi, kteří úzkostlivě šetří.
Autoři také připouštějí, že jejich trojitý balíček má svá velká úskalí. První rys může vést k megalomanii či bohorovnosti, druhý může člověka ochromit a třetí může vést k askezi, která nakonec stoupání po společenském žebříčku zablokuje. Všech tří kvalit prostě musí být tak akorát – pak prý o úspěchu nerozhoduje ani socioekonomický status, ani vrozené vlastnosti, zděděné bohatství či IQ.
„Netvrdíme, že všechny tři rysy nemají své vlastní patologie: vědomí nadřazenosti končívalo v dějinách genocidami, sebeovládání dokáže připravit život o veškerou radost a žít s pocitem nedostatečnosti je nesnesitelné. A i když se úspěch dostaví, není vyhráno. Přílišné soustředění na hmotný úspěch udělá z lidí mamonáře, nezdravě zaměřené na prestiž a její měření vnějšími známkami.“
I když se autoři snažili těmito výhradami zmírnit celkové vyznění knihy, ve Spojených státech přesto vyvolala kulturní bouři – ale i zajímavou debatu. Například magazín Jewish Week autorům vytkl, že ignorují mnohé další příčiny úspěchu amerických Židů. „Kniha se sice snaží vypadat osvíceně, ale znovuoživuje všechny stereotypy ohledně neúspěšnosti jistých skupin. A v posledku říká, že si neúspěšní mohou za svůj stav sami,“ napsal v týdeníku profesor Stephen Steinberg.
Podle něj Chua a Rubenfeld neprováděli systematický průzkum, nýbrž si vybírali fakta, která odpovídají jejich tezi. „Nelze zobecňovat údaje o minoritách, pokud je nesrovnáváte s vzorkem populace,“ varuje socioložka z Dukeovy univerzity Lisa Keisterová. „Žádný vědec či statistik by za jejich závěry nedal ani zlámanou grešli,“ říká rozzlobeně. „Proklepli jsme namátkou šest amerických miliardářů, a ani jeden neměl zmíněné tři rysy,“ napsal tento týden magazín Forbes.
Trojitý balíček také neumí vysvětlit osud lidí, kteří vykazují všechny tři vlastnosti, a stejně úspěšní nejsou. Vyhýbá se i faktu, že také Američané asijského původu ve třetí generaci ztrácejí rozjezd a nijak zázračně nevynikají. „Že by všechno bylo jen otázkou štěstí? To by ale byla hodně špatná studie,“ říká sociolog Philip Kasinitz z univerzity.
Co se židovského úspěchu v Americe týče, velkou roli podle Kasinitze sehrálo správné načasování: Uprchlíci z carského Ruska a později nacistického Německa byli na rozdíl od italských a irských farmářů velmi vzdělaní a přijížděli v dobách, kdy mohli nalézt ihned uplatnění. „Americká ekonomika byla tehdy natolik dynamická, že bylo spíše obtížné neuspět,“ říká Kasinitz.
A také je pravda, že Židé opustili Evropu nadobro, a na rozdíl od Italů, Poláků a Irů nic neposílali do staré vlasti. Soustředili tak více kapitálu. „A navíc byli semknutí a vzájemně se podporovali – na to vše Chua a Rubenfeld jaksi zapomněli,“ dodává v kritické recenzi magazín Jewish Week.
Zpracováno ze zahraničního tisku.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
