Povolební nepříjemnosti v Iráku

Totiž rozporu mezi většinovými, za Saddáma utlačovanými, a nyní vládnoucími šíity, a trucujícími sunnity, kteří si nyní stěžují na politické i ekonomické znevýhodnění v post-saddámovském Iráku.

Oba zmínění politici jsou sice šíité, ale zatímco Málikí stál v čele dosud vládnoucí umírněně islamistické aliance, Alláví uspěl na čele smíšené šíitsko-sunnitské kandidátky. Ta se prezentovala jako sjednocující alternativa konfesně vystupujících stran, jako strana pro sekulární a demokraticky orientované voliče. To je z velké části pravda, ale nikoli celá. Zmíněný Allávího blok Irakíja totiž volili z velké části menšinoví sunnité, kteří mnohdy Saddámův režim považovali za přijatelnější než poinvazní poměry, tedy šíitskou nadvládu a americkou přítomnost v zemi. Minulých voleb se sunnité na znamení nesouhlasu dokonce ani neúčastnili. Nyní jejich hlasy získala Allávího Irakíja, a to z velké části také díky tomu, že na kandidátkách se objevila jména bývalých členů Saddámovy strany Baas. To jednak znamená, že Allávího vítězství je poněkud zatíženou dědictvím minulosti, a za druhé, že oba zhruba stejně velké bloky představují dva odlišné přístupy k irácké politice.

Alláví sice vyhrál volby sotva o jednu koňskou hlavu, tedy pouhá dvě parlamentní křesla, ale nyní bude mít potíž sestavit vládu. A to nejen proto, že v pořadí druhý blok Núrí al Málikího nebude chtít Allávímu umožnit sestavení kabinetu, ale také proto, že proti spojení s takovým blokem bude panovat odpor i v řadách ostatních uskupení. Týká se to samozřejmě příznivců dosud vládnoucího šíitského bloku pod vedením Málikího. O to větší výhrady mají ještě extrémněji naladění šíité z Irácké národní aliance, jako je známý Muktada Sadr. Ale týká se to i kurdských stran, tedy pro sestavení národní vlády klíčového uskupení. I Kurdové totiž mají na saddámovsko-sunnitskou nadvládu také velmi špatné vzpomínky, a Alláví stojící v čele prosunnitského uskupení nyní nedobrovolně působí jako agent minulého režimu.

Zhrzený Málikí, kterému vítězství těsně uniklo, tedy bude hrát na tuto proti-sunnitskou strunu, a tím zřejmě značně ohrozí relativně smířlivou atmosféru, která v Iráku kolem voleb byla. I kdyby tedy byl Alláví jako první pověřen sestavením vlády, počká, až jeho soupeř pohoří – jeho lhůta bude trat jen 30 dnů. Pak by byl sestavením kabinetu zřejmě pověřen on, a bude se moci domluvit jak se šíitskými islamisty, tak i s Kurdy.

Už nyní však Málikí ukázal, že v touze po vítězství je ochoten jít velmi daleko. Okamžitě po vyhlášení výsledků koncem minulého týdne začal mluvit o tom, že jeho prohra je výsledkem volebního podvodu, a to přesto, že pozorovatelé OSN i představitelé Spojených států označili průběh hlasování za spravedlivý. Málikí však výsledky přesto napadl u soudu. Dále se rozhodl otestovat pružnost ústavy, a od nejvyššího soudu získal dobrozdání, že sestavením vlády by neměl být pověřen vítěz voleb, ale největší uskupení – tedy i takové, které by Málikí mohl uzavřít se šíitskými radikály, s nimiž už navázal jednání.

Málikí vytáhnul do boje proti vítěznému Allávímu na ještě jedné frontě. Rozhodl se udeřit na Allávího nejslabší místo, a to je přítomnost bývalých činovníků strany Baas na kandidátkách Irakíje. Už před volbami se volební komisi v rukou šíitů podařilo část ze sunnitů diskvalifikovat a Irakíja je musela stáhnout z kandidátky. Nyní bude soud projednávat případ šesti politiků zvolených do parlamentu, kteří jsou podezřelí z toho, že podléhají irácké verzi lustračního zákona. Totiž že jsou příliš spojeni se zakázanou stranou Baas. Soud, který rozhodne během dvou týdnů, by teoreticky mohl vyřadit nejen tyto politiky jmenovitě, ale jejich stranám odebrat křesla, a to by Allávího připravilo o těsnou většinu. Čtyři sunnitští kandidáti jsou také spojeni s obviněními z terorismu, z toho je jeden ve vězení a tři na útěku. Aláví tedy dostatečně neuhlídal své spojence. Nyní ho jeho odpůrci vykreslují nejen jako americkou či saúdskou loutku, ale také jako muže, který zruší de-baasifikační zákony, což zaměstnává jako šíity, tak i Kurdy. Je zbytečné některým Iráčanům připomínat, že i sám Alláví byl obětí Saddámova pronásledování.

Málikí tedy uštědřil vítěznému ALlávímu několik bolestivých ran, a to i za tu cenu, že znovu otevírá rány, kterými irácká společnost mnoho let krvácela, a které se snad začaly zacelovat. Účast Irakíje na vládě by totiž mohla pomoci vtělit sunitskou komunitu zpět do iráckého společenství a urovnat vnitro-irácká štěpení.

Samotný Alláví až dosud mluvil velmi smířlivě a nabízel spolupráci komukoli, a to na základě své ideje, že jeho strana nereprezentuje nějakou konkrétní iráckou komunitu, nýbrž usiluje o blaho všech Iráčanů bez ohledu na náboženskou příslušnost. Svou smířlivost nyní částečně omezil, a otevřeně obvinil sousední Írán, že mohutně zasahuje do vnitro-iráckých záležitostí. Postěžoval si na příklad, že představitelé všech iráckých uskupení byly pozváni do Teheránu k jednání, ovšem s jeho výjimkou. Íránský krok má svou logiku - právě Allávího sekulární uskupení Irakíja, s velkým podílem sunnitských voličů, může do budoucna klást největší odpor pokusům Íránu ovlivňovat dění v Iráku ve svůj prospěch.
V každém případě se ukazuje, že povolební jednání se zřejmě potáhnou - tak jako v roce 2005 - i celé měsíce, a bude do nich zasahovat mnoho činitelů, a to i negativních vlivů ze zahraničí, zejména Íránu. A Irák tedy možná znovu bude balancovat na okraji rozvratu rozdělené společnosti. Ajád Alláví je původním povoláním neurochirurg, a nyní může ukázat, že je schopen zachovat si chladnou hlavu a provádět velmi jemné operace i za velmi nepříznivých okolností.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.