Poučení z tragédie

Ze svědectví rukojmích, kteří v Beslanu přežili, se ukazuje, že kdo se z minulých teroristických akcí poučil, byli spíše teroristé než ruské jednotky Alfa. Komando, které obsadilo školu, nepočítalo s tím, že prosadí nějaké požadavky, šlo jim o to, zabít co nejvíce lidí, než budou sami zabiti. Proto postupně vraždili rukojmí, aniž by se zdržovali úvahou, zda to nezhorší jejich vyjednávací pozici. Znali protivníka a věděli, že nemají co ztratit, kromě svých životů, na kterých jim ovšem nezáleželo. Teroristé nepřijeli do Beslanu přesvědčit Putina, aby odvolal ruské vojáky z Čečenska. Přijeli vraždit ruské děti. Toto by si měl uvědomit každý, kdo je pobouřen jakoukoli diskusí o příčinách terorismu v Rusku, každý, kdo přemýšlení o motivech zločinců považuje za hledání polehčujících okolností pro jejich činy.

Otázku, proč se někdo rozhodne zabít stovky dětí, které evidentně nikomu neublížily, nelze zakázat. Konec konců si tuto otázku kladou pozůstalí, anebo děti, které masakr v Beslanu přežily. Říct, že se někteří lidé rodí jako zrůdy a smyslem jejich života je od chvíle, kdy se poprvé nadechnou, vraždit děti, je nesmysl. Z člověka se stává zrůda, která nenávidí lidský život za okolností, které je třeba pojmenovat ve vlastním zájmu těch, kterým na životě záleží. Otázkou není, zda s teroristy vyjednávat. Není to už možné, protože nemají zájem. Smysl má pouze otázka, co dělat, aby se z lidí nestávaly zrůdy. A ještě otázka, proč to někteří lidé nechtějí vědět.