Mnoho Židů žijících ve Velké Británii se dnes v souvislosti s blížícím se brexitem pokouší získat německé občanství. Jedním z úspěšných žadatelů je Simon Wallfisch, vnuk německé Židovky a slavné violoncellistky Anity Lasker-Wallfishové. Ta se po válce zařekla, že se do země, která zavraždila její rodiče, nikdy nevrátí.
Píše o tom britský deník Independent.
„Po způsobu, jak sobě i svým dětem zajistit budoucnost, jsem začal pátrat kvůli neštěstí, kterému říkáme brexit. Chtěl jsem zůstat Evropanem, a tak jsem si vyřídil evropské občanství,“ vysvětluje na stránkách Independentu známý violoncellista Wallfish, kterému se v říjnu podařilo získat německý pas.
Na německé velvyslanectví v Londýně se od června minulého roku s žádostí o německé občanství obrátilo více než tři tisíce britských žadatelů. V letech před referendem o brexitu to přitom bylo nanejvýš dvacet ročně.
O občanství jiných zemí Evropské unie si požádalo mnoho Britů, jejichž předci pocházejí z různých částí Evropy. Ale pro Židy, jejichž rodiny opustili Německo, aby uprchli před nacisty, znamená takové rozhodnutí často přehodnocení mnohogeneračního pohledu na tuto zemi.
V Německu žije okolo 200 tisíc Židů a jejich počet se zvyšuje. Především pro mladé Izraelce představuje Berlín poslední baštu liberální společnosti. Nicméně německé hlavní město židům nenabízí vždy to, co si od něj slibují. O tématu se rozepisuje německý list Die Welt.
Podobně jako Simon Wallfisch opírají své žádosti o 116. článek německé ústavy. Ten zaručuje potomkům osob, kterým bylo v dobách Třetí říše odebráno německé občanství, možnost požádat o jeho navrácení.
Simonova babička, Anita Lasker-Wallfishová, byla v 18 letech deportovaná do Osvětimi. Podařilo se jí přežít díky tomu, že se stala členem ženského táborového orchestru. Společně s jeho dalšími členy musela hrát klasickou hudbu ve chvílích, kdy byli jiní Židé odváděni do plynových komor.
V listopadu 1944 se dostala do tábora Bergen-Belsen, kde ji v dubnu 1945 osvobodila britská armáda. V roce 1946 emigrovala do Velké Británie a Německo navštívila až v 90. letech. V poslední době tam dnes třiadevadesátiletá Lasker-Wallfishová jezdí pravidelně a vypráví mladým Němcům o holokaustu.
Minulou neděli, na Mezinárodní den památky obětí holokaustu, zahrála paní Lasker-Wallfishová společně se svým vnukem Simonem a svou dcerou Mayou poprvé společně na jevišti Židovského muzea v Berlíně. Připomněli tak osudy svých příbuzných, kteří zahynuli v koncentračních táborech.
Izraelští politici se pokoušejí s maďarskou vládou vyjednat kompromis ohledně koncepce muzea holokaustu, které má být v nejbližší době otevřené v Budapešti. Mají obavy, že by jeho expozice mohla zlehčovat roli, kterou za druhé světové války sehráli Maďaři při perzekucích a deportacích Židů.
Před koncertem se tři generace rodiny Wallfischů společně usadily na červené pohovce u šatny muzea a vyprávěli novinářům o vzrušených úvahách, které vedly dva nejmladší členy rodiny k rozhodnuté požádat o německé občanství.
„Nemohli jsme zůstat obětmi vlastní minulosti. Musíme mít nějakou naději na změnu,“ vysvětluje na stránkách Independentu dcera Anity Lasker-Wallfishové Maya. Také ona čeká na vyřízení německého víza. „Cítím jakýsi zvláštní druh triumfu. Jako by se uzavíral kruh. Země, která je zodpovědná za holokaust, dnes vítá potomky jeho obětí, a to je skvělé.“
Její matka, která si prošla hrůzy holokaustu, však neskrývá svou skepsi: „Židovský národ se nikdy nemůže cítit bezpečně. Také jsem měla německé občanství, ale bezpečí mi to nezaručilo,“ uzavírá slovy Anity Lasker-Wallfishové deník Independent svou reportáž.
Česká poslanecká sněmovna po vzoru dalších evropských parlamentů přijala oficiální definici antisemitismu. Proč je to potřeba?
Červnové referendum ve Spojeném království přineslo trvalou bolest hlavy pasovým oddělením hned několika států. Řada Britů žádá o irský cestovní doklad, někteří Východoevropané žijící v Británii se zajímají právě o pas britský, a zajímavý krok se rozhodly podniknout i desítky příslušníků židovské komunity. Zvažují žádost o pas v Německu nebo Rakousku, odkud jejich předci uprchli před Hitlerem.
Václav Žmolík, moderátor
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
