Potíže s dějepisem

Mladí Číňané, kteří v Šanghaji ztloukli v restauraci dva japonské studenty, mají povědomí o minulosti také z knížek historie, jenomže z čínských. Autoři učebnic mají vždy tendenci přehlédnout, co se předkům nepovedlo, a naopak zdůrazňují to, co může být zdrojem národní hrdosti a vlastenectví. Okolnosti japonské okupace, kterou Číňané, ale například také Korejci, nemohou Japoncům zapomenout, tito nejspíše nemají za podstatnou školní látku, u které je třeba zacházet do velkých podrobností. Velmi pravděpodobně se ale také do čínského dějepisu leccos nevešlo, k nespokojnosti například takových Tibeťanů.

Jsou jenom dvě možnosti, jak docílit, aby různé pohledy na minulost neoživovaly staré spory, křivdy a viny. Prvním řešením by bylo zrušit dějepis, což je ale postup, kdy se vylije z vaničky se špinavou vodou i dítě. To by asi neprošlo. Druhou možností je sepsat univerzální učebnici dějepisu pro všechny. Není to snadný úkol, nicméně pilotní projekt toho druhu už na světě je. Od roku 2007 budou mít němečtí a francouzští středoškoláci shodnou učebnici dějepisu, kterou pro ně sepsalo osm uznávaných historiků, čtyři Francouzi a čtyři Němci. Francouzský ministr školství řekl před měsícem na tiskové konferenci v Berlíně, že tato knížka představuje "rozhodný krok ke společné vizi evropských dějin". Číňané a Japonci by také mohli zkusit společnou učebnici, o Palestincích a Židech ani nemluvě. Vlastně je divné, že společnou učebnici dějepisu nemáme všichni. Včera bylo pozdě.