Poslanecké malé domů

Co asi má prezident proti obligacím, může se ptát abonent Reuters. Celkem nic, ale zeptejte se českých zákonodárců, co do toho zákona vklínili, může znít odpověď. Tímto úvodem se chce pouze naznačit, jaké absurdity jsou schopni vyvolat poslanci a senátoři, když jde o příjmy jejich politických stran. Už jsme o tom několikrát hovořili: poslanci a senátoři učinili podivnou věc - do zákona o dluhopisech vklínili další novelu zákona o politických stranách a její pomocí zvýšili příspěvek politických stranám za poslanecký a senátorský mandát z půl miliónu korun na devět set tisíc.

Stalo se tak několik dní poté, co Ústavní soud vyhověl stížnosti prezidenta a zrušil zvýšení příspěvku na celý milión. Poslanci tak elegantně vyběhli s Ústavním soudem i s prezidentem zároveň. Za několik dnů na to je následovali senátoři, když si odhlasovali zákonem se nezabývat. Stalo se tak v dojemné shodě senátorů ODS, ČSSD a části čtyřkoalice. Jiní čtyřkoaliční senátoři naopak vyhlásili úmysl podat další ústavní stížnost.

Paradoxní přitom je, že původní novely zákonů o financování politických stran počítaly s výrazným snížením příspěvku za voličský hlas a zvýšení příspěvku za mandát. Pokud tedy sněmovna prezidentův nesouhlas přehlasuje, což je nanejvýš pravděpodobné, mají strany nárok na zvýšený příspěvek za mandát podle zákona o politických stranách i na nesnížený příspěvek za voličský hlas podle volebního zákona, pokud nebude novelisován. Poslanci takovou novelisaci sice slibují, ale je možné si představit, že s ní nebudou nijak spěchat. Oni přece dobrou vůli měli, soud to zamítl, tak on nese odpovědnost, ne oni.

Je skutečně zajímavé sledovat, jakou mírou rychlosti i vynalézavosti disponují čeští zákonodárci, když jde o jejich požitky a požitky jejich stran. Existují zákony, které dlouhou dobu čekaly na své přijetí, jsou skupiny občanů, kteří se cítí nečinností zákonodárců dokonce poškozeni. Ale zákon umožňující příjmy stran je možné protlačit během jediného měsíce, a to dokonce i bez stavu legislativní nouze. A za vzorné spolupráci jinak znepřátelených politických stran. Vždyť například poslanec, který stažením dluhopisového zákona celou pochybnou transakci umožnil, byl z oposiční Unie svobody.

Zákonodárcům nevadila ani absurdita zařazení jejich zákona do zcela nesouvisející normy. Je možné si představit, že při jiných příležitostech by se jich našly desítky, kteří by hovořili o nesystémovém řešení celé věci, kteří by z těch a těch důvodů žádali stažení nesmyslného návrhu, kteří by raději odešli než by hlasovali o něčem tak účelovém. Někteří by možná také přidali obvinění normy z populismu, což je oblíbený klacek na nechtěné zákony.

V tomto případě je ticho po pěšině a musí to být až prezident, který upozorní, že takto účelové zařazování novel zákonů vnáší do právního řádu zmatek, systém právních norem se stává nepřehledným a nesrozumitelným. A nádavkem - prezident se domnívá, že část zákona týkající se zvýšení příspěvku za mandát byla přijata bez respektování závěrů obsažených v odůvodnění nálezu Ústavního soudu.

Je možné do jisté míry pochopit snahu příslušných zákonodárců normu schválit rychle, protože politické strany potřebují na svou činnost peníze a bez zákona je ze státního rozpočtu nemohou dostat. Není to ale dostatečné odůvodnění podobného způsobu zákonodárné práce. Můžeme se snad nadát, že v případě nutnosti bude například schvalován volební zákon jako součást smlouvy o ochraně investic mezi Českou republikou a dejme tomu Argentinou? Nebo reforma penzijního systému se bude posuzovat v rámci zákona o myslivosti? To by asi bylo výtek o nesystémovosti, podobně jako v nekonečné sérii projednávání novel o omezení imunity.

Závěr je jediný - pokud poslanci napříč politickými stranami takto jednají ve svůj prospěch, nemohou se divit, že prestiž jejich zákonodárných sborů a politiky vůbec je u veřejnosti mizivá.

Taktéž napříč politickými stranami.

ČRo 6 / RSE

13. dubna 2001

Napište nám, co si o tom myslíte VY: rse@cro.cz