Poslanec Vondruška

Připomeňme si, co všechno se poté stalo: strana, která dotyčného učinila lídrem krajské kandidátky, se neomluvila voličům. Poslanci tohoto člověka nevyzvali, aby z parlamentu odešel. Nikoho v Poslanecké sněmovně nenapadlo ani iniciovat jeho vyloučení z ústavně-právního výboru, jehož je dodnes členem. Neví se pak ani o tom, že by na protest proti jeho přítomnosti opustili zákonodárci třeba poslaneckou restauraci. Vypadá to zkrátka tak, že poslancům je minulost jejich kolegy lhostejná. Tím pádem je jim ale lhostejný i obraz politiků a politiky v očích veřejnosti. Dlouhé měsíce poslanci mlčí o něčem, na co je jejich povinností reagovat, chtějí-li být vnímáni jako sbor, který zasluhuje vážnost a autoritu. To mlčení potvrzuje podezření, že parlament jako celek nemá ambice prezentovat se jako garant slušnosti, vkusu a dobrých mravů.

Jak si ale vysvětlit, že přítomnost poslance s tak odpornou minulostí není v zákonodárném sboru na obtíž ani jednotlivcům? Není přece pravděpodobné, že by mezi dvěma stovkami poslanců nebyl ani jeden, kterému by se v přítomnosti zmíněného bývalého bachaře udělalo nevolno! Asi to maskují, aby nevypadali neprofesionálně. Tím pádem ale vypadají jako cynici. Diskuse o zbavení imunity je poslední příležitostí něco s tou poslaneckou ostudou udělat.