Poslanec Michal Kraus a jeho kakaová kauza

První případ se týká poslance ODS Vladimíra Doležala, který byl obviněn z korupce a přes fakt, že se cítí nevinen, došel k rozhodnutí, že jeho případ by mohl poškodit nejen jeho samého v politické kariéře, ale i jeho stranu, a proto rezignoval na svůj poslanecký mandát. Poslanec Doležal sice věří, že jeho případ bude uzavřen do začátku voleb a on bude očištěn a bude moci kandidovat, ale po zkušenostech z činnosti policie i soudů je spíše pravděpodobné, že červnové volby do Poslanecké sněmovny budou bez něj a to bez ohledu na to jak jeho případ nakonec dopadne.

Tento jeho přístup je dáván jako vzor toho, jak by se měl poslanec v podobné situaci zachovat. Pravdou však je, že poslanci Doležalovi v podstatě ani nic jiného nezbývalo, nechtěl-li skutečně poškodit svou stranu v předvolebním období. Byl by totiž velmi snadným terčem pro všechny politické konkurenty. Z volební kandidátky by byl s největší pravděpodobností odstraněn v tichosti tak jako tak. Tento případ je pak dáván někdy do souvislosti s případem sociálnědemokratického poslance Michala Krause. Na rozdíl od předchozího případu, kdy jde o skutečné obvinění z trestného činu, je případ poslance Krause daleko hůře uchopitelný a srovnání jen velmi obtížné.

Poslanec Kraus totiž zatím není v souvislosti s případem své africké cesty s kontroverzním podnikatelem Františkem Rigem z ničeho obviněn a vše je vedeno jen v rovině spekulací. Sám Kraus pak jakékoli pochybení odmítá a nehodlá v souvislosti s touto pět let starou záležitostí rezignovat na žádnou ze svých funkcí, ani skládat poslanecký mandát, jak ho k tomu například vyzývá v dnešním prohlášení ODS.

Jak bylo řečeno, případ předsedy poslaneckého klubu ČSSD Michala Krause nemá kriminální podobu, ale rozhodně mu neschází poloha etická a tady už je postoj poslance Krause méně pochopitelný. Pokud by pak vstoupil v platnost etický kodex jeho stranického kolegy a předsedy Poslanecké sněmovny Lubomíra Zaorálka asi by měl skutečně problém i v této rovině - mimochodem tento Zaorálkův návrh podepsalo jen pár poslanců a Michal Kraus mezi nimi nebyl.

V tom, co v souvislosti s případem ghanské mise přiznal sám Kraus, je několik rozporuplných momentů, které vyvolávají řadu otázek. Proč, když jak říká byla jeho cesta čistě turistická na druhé straně zaštiťoval obchod soukromého subjektu a svým způsobem se tak na něm podílel. Odmítnout to s tvrzením, že byl přítomen jen jako soukromá osoba lze asi ztěží, protože pokud by byl přítomen jako pan Kraus jistě by ho nevyzývali, aby připojil svůj podpis - jen jako přítomná osoba - na kontrakt a nikomu by jistě nestál za to, aby ho prý jen tak v euforii přesvědčoval, že má ke svému jménu připojit titul direktor.

Jako řadového turisty by si ho nikdo ani nevšimnul. Jako poslanec Parlamentu, což mohli přítomní zástupci Ghanské strany vyčíst z navštívenek, které jim jak řekl sám Kraus dával, se těšil jistě větší pozornosti. Pro ghanskou stranu pak mohla být přítomnost poslance vládní strany i jistou zárukou, že se jedná o solidní podnik. Poslanec Michal Kraus se také hájí, že nemohl vědět, že se v případě Františka Riga jedná vlastně o podvodníka. V době, kdy se cesta do Ghany konala bylo o problémech pana Riga už veřejně mnohé známo a poslanec Kraus se o nich mohl dovědět i ve sdělovacích prostředcích.

Minimálně mu měla zablikat oranžová signálka v momentu, kdy jej Rigo prý požádal, aby přes konto matky převedl 50 000 dolarů protože má nějaké technické problémy se svým kontem. Ta signálka se měla rozsvítit ještě více v momentu, kdy mu podnikatel zmíněnou sumu předal v hotovosti. To, že ta signálka nesvítila, je patrno i z faktu, že na to, že šlo o peníze od pana Riga nemá žádný doklad.

Jen těžko tak bude moci vyvracet tvrzení nyní už vězněného Františka Riga, že se nejednalo o jeho peníze, ale že šlo o peníze samotného Krause. Stejně tak jako se bude složitě vyvracet tvrzení Františka Riga, který si odpykává trest za bankovní podvody, že celá akce byla vlastně vymyšlena Krausem, který se na něj obrátil s prosbou, zda by nevymyslel jak by se dalo v cizině investovat 15 milionů dolarů a že v následném projektu nebyl Kraus jen jako nestranný pozorovatel, ale jako společník.

Kdyby však byla všechny tato obvinění vyvrácena, zůstává stále i ona etická rovina obsažená v otázce, proč poslanec Parlamentu na své turistické cestě podporuje soukromý obchod. Už jen z tohoto momentu by měl poslanec Kraus vyvodil jisté důsledky.

Nestačí tvrdit, že jde o další z komplotů namířených proti vládnoucí sociální demokracii nepřející opozicí a spřízněnými novináři, jak se také mimo jiné vyjádřil sám Kraus v článku pro deník MF dnes. Ta konstrukce v tomto případě by musela být opravdu ďábelská hodna dokonalosti pomsty hraběte Monte Christa. Událost se totiž odehrála v roce 2001 a že už tehdy by někdo spřádal plány na diskreditaci Michala Krause po pěti letech, potažmo celé sociální demokracie se dá jen ztěží uvěřit.

Navíc, když podvodník Rigo chtěl podle spíše tehdy vládnoucí stranu spíše využít než diskreditovat. Etický rozměr však necítí ani Michal Kraus, ale ani praktický muž číslo 1 sociální demokracie předseda vlády Jiří Paroubek, který věří, že se poslanec Kraus nedopustil ničeho špatného a stojí za ním. Na obvinění Františka Riga pak jen lakonicky poznamenal, že svědectví zločince pro něj nemá žádnou relevanci.

Je jen smutnou skutečností, že se tak v případech, které se dotýkají osob spojených se sociální demokracií, musí v podobném duchu předseda vlády vyjadřovat stále častěji. Například u podnikatele Pitra nebo v případě Unipetrolu u polského lobbyisty Spiry. Stále obtížnější pak bude přesvědčit občany o tom, že se ve všech případech jednalo o naivitu a špatný odhad partnerů. Nejde totiž o to, zda to poškodí či nepoškodí jednu stranu či nikoli, ve svém důsledku ignorování etického rozměru poškozuje politiku jako takovou a to by se v budoucnu mohlo vymstít všem, nejenom politikům.