Poslanci na dně

Byla smutná ta paní, protože je v letech, jak se říká, práci nesežene, neboť podle direktivity mládí a dynamičnosti patří do sběrných surovin společnosti, co bude dělat, je skutečně ve hvězdách.

Bude žít, s největší praavděpodobností, měsíce možná leta tak, jak žili čtyři zákonodárci jeden jediný měsíc, aby poslanec Bratský nakonec prohlásil, že za ty peníze se zkrátka žít nedá.

To je sice pěkné konstatování, leč hluboce nepravdivé.Ono se za ty peníze mnohdy žít musí a celé dlouhé roky, bez naděje a bez budoucnosti , v příjemné starosti, co jíst, ba možná i kouřit a občas se i boty rozpadnou a ve schránce se množí složenky a upomínky a výhružky , po ulicích bloudí bezdomovci, živá výstraha a varování všem, kteří si nedokáží, na rozdíl od vážených zlodějů tunelářů, obstarat papírky k placení.

Mezi kolegy zákonodárců ten experiment příliš popularity neměl, také proč by, docela nedávno vzplanuli poslanci i senátoři spravdelivým hněvem, proč by nějaký šťastlivec měl pobírat v Bruselu téměř tři sta tisíc korun měsíčně, neboť oni jou stejně cenní a potřební a vůbec. K čemu jsou potřební a cenní nebylo blíže upřesněno, prázdniny co prázdniny odjíždějí zákonodárci k lesům , vodám a stráním nejlépe na Karibiku a národ to bez nich vydrží, zuby zaťaté a smutek hluboko v srdci.Přesněji řečeno - nikdo si ani nevšimne, že tady nejsou.

Za tři sta tisíc korun by mohl žít člověk obdarovaný životním minimem přibližně čtyři roky, z čehož plyne, že za roční bruselský plat by mohl žít , tedy nežít, podle zkušenosti čtyř mušketýrů dočasné bídy, téměř padesát let. A to si nádavkem musíme odmyslet, že život za minimum není životem, nýbrž živořením.

Shrnuto : pohnutky oněch čyř byly, proč tomu nevěřit, ušlechtilé a upřímné. Ani jeden z nich se nemusel ovšem měsíc trápit za účastného poklepávání kolegů na čelo ve znamení pochyb o jejich duševním zdraví. Zjištění, že za nesmyslný peníz se nedá žít, nemusí být vědecky experimentováno, dá se to empiricky odhadnout.

Mám jistotu, že bych nepřežil v prostředí absolutního bodu mrazu a na planetě Mars bych stěží mohl hrát tenis. To ještě není důvod žádat Houston, abych byl na rudou planetu poslán za účelem výzkumu, zda by příští ročník Davis Cupu nemohl být odehrán právě tam.

Obávám se ovšem, že hrozí docela reálné nebezpečí, že se na rudé planetě se srpem a kladivem ocitneme dříve než jsme ochotni si připustit .Slýchávám už dokonce od rozumných lidí, že se jim za komunistů žilo lépe a radostněji, přičemž dlužno podotknout, že jejich platy jsou asi tak o tisícovku vyšší než je stanovené životní minimum.

Náš rozvinutý kapitalismus začíná silně připomínat feudalismus, kdy zvolená šlechta káže nevolníkům, aby hubli a strádali a byli naštvaní, ale jen do té míry, aby se ještě dostavili k příštím volbám a zvolili blahobyt vyvolených.Nevím, jsou-li to volby, nebo vybírání desátek.

Nevěřím ani rovnostářství, ani marxismu-leninismu, tím méně dnešním komunistům, vidím a chápu, že ,mnoho lidí nehájí holou existenci, nýbrž svou životní úroveň. Je sice namnoze pochybená - ideálem je plná lednička, lahvové pivo a televize Nova, automobil na chalupu a na vztek sousedům, nicméně i tato vrstva obyvatelstva žádá své a pohrobci s heslem spojených proletářů to vědí, z pozice, která je jim nejbližšší , z postu opozice čekají na svou příležitost k destrukci, neboť právě ta je podstatou učení o věčném blahu, právu na práci a vůbec všechno.Jak praví profesor Rioa Preisner, komunismus je ryzí anihilace skutečnosti.Proti tomu nelze nic namítat.

Ruský , čínský, vietnamský, korejský, ba i angolský socialistický experiment s příslibem komunistického ráje se nevydařil dokonce ani u nás a že jsme tady na leccos zvyklí.

Lidé, tedy ta zákonodárci opomíjená nátlaková skupina občanů nebo národ, jak libo, se nebudou hromadně zabývat hlubokými teoriemi, ale budou poměřovat svůj životní pocit tehdy a nyní a obávám se, že heslo "za komunistů bylo lépe" uslyšíme čím dále tím častěji.

Vánoční půjčková a nákupní hysterie je už za námi, zbyla posilvestrovská kocovina zjištění, že budeme muset revidovat své představy o životní úrovni.

Na místě té zmíněné drogerie vznikne nejspíše luxusní boutique, chtělo by se říci - boutikve, kde se hned vedle čistírny peří, budou prát peníze.

Jak dopadnou příští volby, vědí snad jen tam nahoře, myslím, výše než je náš parlament. Obávám se ovšem, že plíživé heslo "za komunistů bylo líp" se už pomalu stává ne-li heslem volebním, pak preferenčním jistě.

Nesoupeří zde dvě ideologie - nesoupeří demokracie s hrozbou vylepšené totality, vítězí pocit mezi jistotou a nejistotou, vírou v budoucnost a frustrací z beznaděje a očekával bych, že ti čtyři zákonodárci, kteří podstoupili epxeriment s výsledkem, že takto se žít nedá, vystoupí s interpelací na téma, nedá-li se takto žít, co s tím budou oni i kolegové dělat.

Svou nepostradatelnost by poslanci i senátoři dokázali přiměřenou odpovědí.