Poradce amerického prezidenta Karl Rove z Washingtonu odchází

Dokonce i sám Bush ho označuje jako "architekta" a radí se s ním během dlouhých telefonických rozhovorů o dalším postupu. Také novináři o Roveovi mluví jako o Bushově Guru nebo dokonce Bushově mozku. Nyní, po 79 měsících v Bílém domě tedy definitivně končí, a to prý výhradně z rodinných důvodů, protože chce s ženou bydlet poblíž svého syna, který momentálně studuje daleko od metropole.

Svůj odchod oznámil o víkendu v rozhovoru, který poskytl listu The Wall Street Journal. Uvedl, že z funkce odstoupí s koncem srpna. O odchodu uvažoval už dříve, a i jeho spolupracovníci potvrzují, že více než rok mluvil o případném konci své washingtonské kariéry. Ovšem vlini na podzim, kdy už se údajně téměř rozhodl, ztratili republikáni kontrolu nad Kongresem a Rove se rozhodl ještě zůstat. Během této doby mimochodem odešla celá řada špičkových úředníků Bílého domu. Nyní ovšem, pokud by Rove zůstával do začátku září, očekávalo by se od něj podle vnitřní regule, že s administrativou setrvá až do konce Bushova volebního období, tedy ledna 2009, a tak dlouho prý čekat nechtěl.

Rove ve svém rozhovoru předpověděl, že nízká důvěra veřejnosti v Bushe, která se momentálně pohybuje kolem 30ti procent, se opět zvedne, a také z Iráku brzy začnou chodit lepší zprávy. Tvrdí také, že demokraté budou jako svého kandidáta nominovat Hillary Clintonovou, kterou označil za tvrdou, houževnatou ale také velmi problematickou osobnost.

Za problematickou osobnost bývá ale považován i sám Rove, a to nejen proto, že byl po léta šedou eminencí Bushů. Jeho politický styl byl velmi tvrdý a konfrontační. Američtí demokraté si stěžují na útočnou kampaň, kterou republikáni v roce 2004 vedli proti Johnu Kerrymu. Podle komentáře Wall Street Journal sice Bush díky této politice vyhrál prezidentské volby, ale vše se mu vrátilo v dalších kongresových volbách, v nichž ho voliči, lidově řečeno, potrestali a nechali vyhrát demokraty.

Nad Rovem se také vznáší podezření, že byl zapleten do aféry kolem Valerie Plameové. Identitu této tajné agentky CIA kdosi zveřejnil, čím jí dekonspiroval a navíc ohrozil na životě. Všeobecně se předpokládá, že to měla být msta jejímu muži, který se stal veřejným kritikem postupu americké vlády v Iráku. Vyšetřování vedlo k odsouzení jiného Bushova spolupracovníka, kterým byl Lewis Libby, ovšem od té doby se ozývají hlasy, že pravým viníkem byl Rove, a méně vlivný Libby byl použit jen jako obětní beránek. Nikdy však nebyl předložen důkaz, který by Rovea opravdu ohrozil, ovše mvyšetřování se také nikdy nevydalo jeho směrem.

Ti z nás, kdo se o víkendu dívali v televizi na slavný americký film Všichni prezidentovi muži, pojednávající o aféře Watergate a některých machinacích v období Nixonova prezidentství, můžeme spekulovat, jak se věci děly v případě Rovea a dalších účastníků aféry kolem Plameové. Ostatně, asi čistě shodou náhod, i sám mladičký Rove se v roce 1972 účastnil Nixonovy úspěšné prezidentské kampaně. O Roveovi možná ještě uslyšíme i v souvislosti s dalším vyšetřováním, týkajícím se odvolání osmi federálních žalobců, i když prezident Bush již Roveovi umožnil vyhnout se slyšení před Senátem, ke kterému byl předvolán.

Američtí i zahraniční novináři nyní ještě více než dříve budou hovořit o Roveově údajném vlivu a o jeho roli při zvolení Bushe mladšího nejdříve texaským guvernérem, později opakovaně prezidentem, a o jeho vlivu na americkou vnitřní i zahraniční politiku. Právě on prý vymyslel, že válka proti terorismu bude hlavní náplní Bushova prezidentského období. Sám Rove tyto spekulace o své vlivu odmítá. "Jsem mýtus", tvrdí Rove, "mám na čele Roveovo znamení".

Něco ale na Roveově pověsti jistě bude, když jí konec konců pochvalně potvrzuje i jeho šéf George Bush. Ostatně, tak to v politice chodí, a nemůže to být jinak, že v pozadí se pohybují nevolení, ale vlivní muži a ženy. V Americe jméno svých šedých eminencí znají. My se můžeme inspirovat a přemýšlet, kdo by mohl být takovým tajemným Karlem Rovem v české politice, ať už u prezidenta, premiéra, nebo třeba šéfa opozice.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .