Pomodlil se a Tymošenkovou opustil,

Spojenectví, které už bylo na spadnutí (a to i přesto, že ještě před pár lety Tymošenková alespoň navenek nechtěla o podobném paktu ani slyšet), je tedy definitivně v troskách a k prezidentským volbám půjdou jak současná premiérka, tak poražený z posledních prezidentských voleb, jež přerostly v oranžovou revoluci, každý na vlastní pěst. Na Ukrajině tak v nejvyšších patrech státní moci opět (a pokolikáté už) nejde o politické programy a koncepce, ale výhradně o osobní zájmy nejsilnějších hráčů.

Již zmíněná skoro roční důvěrná jednání, z nichž se jen těžko získávaly opravdu přesné a potvrzené informace, měla zhruba tento půdorys: Dvě nejsilnější ukrajinské strany, reprezentované oběma vůdci, hodlaly v ukrajinském parlamentu, Nejvyšší radě, prosadit další ústavní změny, které by současný prezidentsko-parlamentní systém změnily v čistě parlamentní. To by mimo jiné znamenalo, že hlavu státu už by Ukrajinci nevolili přímo, ale svěřili by tento úkol Nejvyšší radě. Přitom se předpokládalo, že prezidentem by se stal Janukovyč a Tymošenková by byla potvrzena ve funkci předsedkyně vlády. Co by zbylo pro hrdinu oranžového mýtu Viktora Juščenka, je zřejmé - nic.

Jakmile se ještě nerealizované souručenství zhroutilo, oba protagonisté se začali předhánět ve výhradách, které jeden vůči druhému postupně hromadili. Jak se zdá, největší nedohoda zavládla právě nad principem prezidentské volby. Janukovyč totiž chtěl do příslušné ústavní změny zapracovat položku, podle níž by prezidentskému kandidátovi muselo být nejméně 50 let. Julie Volodymirovna, která tohoto věku dosáhne až napřesrok v listopadu, označila tento Janukovyčův požadavek za "exotický" a vůbec ho nehodlala brát v potaz. Navíc tvrdí, že v parlamentu se práší na balíček antikrizových zákonů, jež připravila její vláda a které by údajně měly zemi pomoci ze současné tíživé hospodářské situace. Jejich přijetí údajně blokují prezident Viktor Juščenko a právě Janukovyč, který navíc (možná poučen průzkumy veřejného mínění, odpovídající na otázku, jak by se Ukrajincům líbilo, kdyby si prezidenta nevolili) trvá na tom, že hlavu státu musí volit všichni občané. Pokud platí schéma, které už jsme naznačili, tedy Janukovyč spíše ceremoniálním prezidentem, který by vzešel z rozhodnutí sněmovny, a Tymošenková všemocnou premiérkou, je docela jasné, proč se ani tato aliance nezrodila.

Zajímavé ovšem je, že když krach dlouho připravované dohody před kamerami ukrajinské televize hodnotila tuto neděli večer Julie Tymošenková, vyjádřila sice zklamání nad rozhovory které "probíhaly sice ztěžka, ale probíhaly" a že nakonec "opět zvítězily osobní zájmy nad veřejnými", přesto Janukovyče nijak významněji nepranýřovala. Oba nejsilnější politici současné Ukrajiny zřejmě dobře vědí, že ať už bude voličská přízeň v zemi v následujícím období kolísat jakkoli, nakonec budou jeden druhého tak či onak potřebovat a proto by nebylo dobré pálit všechny mosty, které je i přes nejnovější vývoj ve vzájemných vztazích stále spojují.

"Půjdu do prezidentských voleb a zvítězím v nich," prohlásila tuto neděli Julie Tymošenková. To zní troufale, ale je to velmi pravděpodobné. I když se to ale stane, Julie Volodymirovna se bez Janukovyče prostě neobejde. Čímž je řečeno vše.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .