Pomoc USA Izraeli

31. červenec 2007

Třicet miliard dolarů, taková má být výše americké vojenské pomoci státu Izrael během následujících deseti let, tedy v průměru 3 miliardy ročně. To je údajně nárůst oproti dosavadní částce asi o 25 procent, i když - jako v případě všech statistik - jde o ošidné srovnání.

0:00
/
0:00

V minulosti Washington poskytoval Jeruzalému jak nevojenskou, tak vojenskou pomoc, přičemž ta první dlouhodobě klesala asi o 120 milionů dolarů ročně, zatímco ta druhá mírně rostla. Podle dosavadního počítání byla americká vojenská pomoc Izraeli vyčíslena na 2,4 miliardy.

Jde tedy o to, jak se konkrétně bude vyvíjet celkový tok finančních prostředků. Nejde také přímo o pytle peněz, které by putovaly mezi oběma metropolemi, ale o právo nakoupit americké zbraně. Dohoda je to tedy výhodná pro Izrael, to nepochybně, ale i pro americké výrobce sofistikovaných, avšak velmi drahých zbraní. Ty navíc Washington nechce dát komukoli, ale jen některým spolehlivým zemím.

Za to Američané dostanou informace od kvalifikovaných uživatelů, kteří budou jejich zbraňové systémy zkoušet v podmínkách války a nebo v podmínkách válce velmi podobných. Spojené státy mají také díky těmto penězům celkem slušnou kontrolu nad rozhodováním Izraele. Například opakovaně izraelským výrobcům zabránili ve vývozu zbraní do Číny, když dospěli k závěru, že by tyto zbraně mohly ohrozit americké vojáky v Asii a nebo třeba mohly být použity při čínské invazi na Tchajwan. A chtějí také Izraelce odškodnit za to, že jim odmítli dodat například radary neviditelný letoun F 22. Podobnou, i když o něco menší pomoc poskytuje Washington i dalším zemím, například Egyptu, který má získat během příštího desetiletí asi 13 miliard dolarů.

To vše mimochodem ukazuje, že obraz USA jako země, která ráda a lehkomyslně sahá po zbrani, je mylný - mnohem častěji sahají Američané do vlastní peněženky, a to v zájmu svém i v zájmu celosvětové stability. Například: poněkud bez velkého rozruchu prošla českými médii před pár dny zpráva, že česká vláda schválila vojenskou dohodu s USA. Ta se týkala amerického příspěvku na likvidaci nepotřebných protiletadlových raketových kompletů, které má ve výzbroji česká armáda. Američané Česku za zničení zastaralých raket i odpalovacích zařízení sovětské výroby zaplatí asi 600.000 dolarů, tedy asi 12 milionů korun. Proč to Američané dělají? Americká vláda finančně podporuje likvidaci kompletů v těch zemích, které se rozhodnou rakety zničit místo toho, aby je prodaly jiným státům. Česká republika by teoreticky mohla říci, že tyto nebzpečné zbraně nikam neprodá a naopak si je zlikviduje za své, ale zatím dává přednost si za spojenectví platit - i to lze chápat jako příspěvek do diskuse o americkém radaru v Česku. Vraťme se na Blízký východ. Mnozí vidí nárůst americké pomoci Izraeli jako vliv neviditelné ruky izraelské lobby, amerických radikálních evangelikálů nebo jiných sil. Ve skutečnosti je to především důsledek určitých posunů v celém regionu.

Zvýšená americká pomoc v Izraeli je součástí stejného balíku jako rozhodnutí o dodávce moderních zbraní za 20 miliard dolarů Saúdské Arábii a dalším státům Perského zálivu, jako je Bahrajn, Kuvajt, Omán, Katar a Spojené arabské emiráty. To vyvolalo odpor některých kongresmanů, kteří se obávají, že pokročilé zbraně, které chce vláda dodat zejména Rijádu, mohou ohrozit jak americké vojáky v regionu, tak i americké spojence, například právě Izrael. Například kdyby v království došlo k převratu, což není zcela vyloučené, mimořádně nebezpečné zbraně by se dostaly do rukou povstalců - a tito lidé stojí vlastně na stejných pozicích, jako Al Kajda.

Všechny státy, které mají tyto zbraně dostat, mají už teď cosi společného neuznávají stát Izrael, a v průběhu posledních desetiletí v různé míře podporovaly protiizraelské aktivity.

V současné době je ale zaměstnává úplně jiný stát, a to šíitský perský Írán. Právě kvůli rostoucí íránské chuti ovlivňovat regionální záležitosti se Američané rozhodli uzavřít poněkud obchody, při kterých sunnitským arabským státům kolem Zálivu dodají tu nejmodernější americkou vojenskou technologii. Právě Saúdská Arábie je z ideových i z mocenských důvodů hlavním rivalem Rijádu, kromě toho mají Američané spojenecké dohody i s Tureckem a Pákistánem. V okolí jsou i Irák a Afghánistán, ty však zdaleka nemají takovou váhu, jako právě Rijád. Američané zjevně dospěli k závěru, že nezbývá, než se spolehnout na starou dobrou saúdskou diktaturu, zemi, která dala světu Usámu bin Ládina a většinu z útočníků z 11. září 2001. Přísně vzato je vyzbrojování saúdského režimu radikálním odklonem od dosavadní americké politiky. Dosud totiž Washington tvrdil, že chce Blízký východ změnit, a nyní už opět hovoří hlavně o stabilitě rovnováze.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.