Pomoc Řecku je bezprecedentní případ

Nejde jen o Řecko. t je třeba připomenout. Ve hře je také zažehnání rizika šíření nákazy „řecké nemoci“ – v uvozovkách, do těch zemí eurozóny, které podobně jako Řecko nedbaly o svou imunitu vůči hrozbě státního bankrotu . Nejohroženější je prý zdraví portugalských veřejných financí. Ale snad nejvíc leží politikům i finančním expertům eurozóny, a ovšem i celé Evropské unie, na srdci osud samotné evropské měny, její zdraví, její životnost. Případné další zhoršování stavu řeckého pacienta by s sebou neslo zhoršování prognóz pro eurozónu. A to ne pouze kvůli stále povážlivějšímu stavu řecké ekonomiky ale už také kvůli příliš dlouho trvající neschopnosti evropských institucí rázně ve prospěch eura a eurozóny zakročit. Brzo se asi ukáže, že rychlost řešení, a také rychlost realizace přijatých řešení, bude významnou okolností pro dopad celého tohoto bezprecedentního případu na Evropskou unii. Podle čísel zveřejněných v těchto dnech Eurostatem, se řecký HDP v posledním čtvrtletí loňského roku dál propadal, a to podstatně víc, než statistikové předpovídali.

Když je řeč o rychlosti, za největší překážku v řešení problému se dosud považovalo váhání řecké vlády. Při rozhodování, zda finanční pomoc eurozóny, a hlavně MMF přijmout nebo ne, brala řecká vláda v potaz nejen ohrožení eura, nejen ohrožení hospodářské stability své země, ale ještě zcela jiný faktor: dramatický sociální neklid v zemi. Proto váhala. Neklid až téměř nepokoje vyvolala v Řecku perspektiva dlouhodobého a patrně velmi citelného uskrovňování, které si vyžádají tvrdá opatření, jimiž bude pomoc podmíněna. Zejména pomoc ze strany MMF. Není vyloučeno, že kvůli riziku politické nestability, kterou by v Řecku mohly sociální nepokoje vyvolat, otálela s rozhodnutím o finanční pomoci i část politického spektra Evropské unie. Ta část si možná dnes klade otázku, zda Řecku, euru, eurozóně, ba i EU jako celku, neuškodí víc než řecký státní bankrot současné riziko politických turbulencí, které by po zavedení vynucených úsporných opatření mohly v Řecku vypuknout. Trhy reagují na každé riziko.

Aby bylo spravedlnosti učiněno zadost, je třeba uznat, možná právě v této chvíli, kdy jsou kostky vrženy, že experti pověření nalezením receptu na řeckou nemoc, měli nemalý problém s tím, že tento případ je v eurozóně bezprecedentní, pro jeho řešení nejsou žádné vzory, ani teoretické modely. Všechno co se týká takového ohrožení eura, jaké způsobili Řekové v kombinaci s krizí, se stalo poprvé. A pravidla chování členských zemí eurozóny, sepsaná v devadesátých letech minulého století, na něco podobného nemyslela. Takže jejich aplikování na současnou situaci je samo o sobě problém. Například od samého zrození záměru poskytnout Řecku pomoc v rámci eurozóny a z jejích vlastních zdrojů se poukazuje na tzv. klauzuli no-bail-out. Čili na výslovný zákaz vzájemné finanční výpomoci mezi členy eurozóny. Dokonce i státní banky mají zakázáno poskytnout – i v tomto případě nouze - půjčky s nižšími úroky, než jaké jsou běžné v tržním prostředí. Tyto zákazy ale - jak upozornila před dvěma dny rakouská Die Presse - postrádají logiku, když je národní ekonomice, která se octne v nouzi, zároveň umožněn přístup k fondům MMF za zvýhodněných – tedy nikoli tržních –podmínek. Zvýhodněných i co se týká výše úroku. Takže argument pro to, aby se s pomocí Řecku neváhalo, tu byl, ale nezabránil tomu, aby už předem nebyly na případnou německou pomoc Řecku podány stížnosti k ústavnímu soudu Spolkové republiky.

Na scénu tím nepozorovaně vstoupila německá vnitřní politika. Je zřejmé, že vládní straně CDU a kancléřce Merkelové by vyhovovalo, kdyby se záležitostí pomoci Řecku, která je trnem v oku německé veřejnosti, zabýval ústavní soud v Karlsruhe až do květnových voleb v Severním Porýní-Westfálsku. Vítězství CDU v nich by bylo pravděpodobnější, kdyby veřejnost neměla do doby voleb důvod vyčítat kancléřce příkrý protiklad mezi štědrostí vlády vůči Řekům a úsporností na domácí scéně.
Řekl jsem, že kostky jsou vrženy. Pro řeckou vládu ano, pro Evropskou unii ještě ne. Ještě zbývá, aby Evropská komise a Evropská centrální banka prohlásily, že aktivace záchranného mechanismu je nebo není nutná, a aby ministři financí eurozóny rozhodli o zahájení celé této, jak jsem řekl, bezprecedentní operace. Evropská rada už své kladné stanovisko k obecné otázce pomoci Řecku vyslovila na nedávném summitu. Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.