Polsko na prahu Evropské unie

Tento druh paradoxních kalkulů vystupuje zřetelně na povrch zvláště nyní, kdy se Polsko už tak tak řadí mezi členy Evropské unie. Důvody, proč nelze Varšavu vynechat, se dají rozřadit do dvou skupin, historických a strategických. Náš severní soused, i když na čas dokonce jako stát zcela zmizel z map, se přesto udržel v povědomí jako velký stát. Za jeho dělení, které vedlo až k likvidaci, mohly evropské velmoci. Ty ostatně na konci druhé světové války schválily i jeho posunutí o hodných pár kilometrů na západ. I vzpomínka na poslední válečnou vřavu, která se těmito kraji přehnala sem a tam, vysvětluje, proč by úvahy odmítnout Polsku vstup do unie a aliance byly z historických důvodů stěží obhajitelné.

Někdo by v tuto chvíli namítl, že slovo "stěží" není k právě zmíněným okolnostem vůbec na místě. Přemýšlivější čtenáři dějepisných knih však vědí, že historické úvahy jsou důležité a užitečné, ale o politicích, kteří rozhodují v přítomném čase, platí, že berou v potaz kalkulačku s aktuálními údaji. Mezi ně stále ještě patří zeměpisné mapy, z nichž lze jen letným pohledem vyčíst, že Polsko je ze všech zemí usilujících o vstup do Evropské unie zdaleka největší a že navíc leží v prostoru mezi východními hranicemi Evropské unie a západními hranicemi bývalého Sovětského svazu.

Souhrn těchto argumentů dokáže spolehlivě přebít nebo alespoň přehlušit i slušnou řadu námitek. Jedna z těch nejpodstatnějších zazněla v nejnovějším vysvědčení které kandidátským zemím právě rozdala Evropská komise. Do Varšavy putují známky, o nichž se dá ve zkratce říci jediné: Toto je poslední varování. I takovéto "bububu" by se vzhledem k dříve řečenému dalo snadno přejít a ještě ledacos dodat. Vždyť přece kvůli Polsku se původní hrstka kandidátů na vstup unie rozšířila až na dnešní desítku noviců jen proto, aby do širší skupiny snadněji zapadl nepříliš připravený kandidát. Jeho výjimečná pozice byla koneckonců patrná i při loňském prosincovém vyjednávacím finále v Kodani. Češi tehdy přestali vzdorovat až ve chvíli, kdy podmínky unie přijalo Polsko.

Jenže výhody získané v jednom okamžiku se mohou změnit ve svůj protiklad, pokud nejsou zužitkovány včas. Politik tak zkušený, jako je evropský komisař Günter Verheugen, o tom něco ví, protože má za sebou vzácnou zkušenost, kdy mohl nahlížet vyjednávání s kandidátskými zeměmi z obou stran. Ve Varšavě či v Praze dostával nálepku eurokrata, který obtěžuje, protože z jeho úst jsou slyšet jen požadavky a připomínky. O Verheugenovi ale také platí, že v Bruselu naopak musel čelit poznámkám, že by chtěl kandidátům život spíše usnadňovat. A právě Verheugen varoval Polsko, že je v jeho vlastním zájmu odstranit co nejvíce z vytýkaných nedostatků. Jinak totiž unie 1. května příštího roku sice přijme největší z postkomunistických zemí, zároveň však může spustit řadu ochranných opatření. Ta by omezila například obchod s masem a mlékem kvůli nedodržování sanitárních a veterinárních norem

Nejen to. Polsko si v Kodani vyjednalo nezanedbatelnou výši přímých podpor pro své početné zemědělce, ale ty se k rolníkům dostanou jen tehdy, pokud bude bez problémů fungovat příslušný úřad, agentura, která je má rozdělovat. Nejnovější hodnotící zpráva v této souvislosti upozorňuje, že Polsko se pro domácí nepořádky dosud dostalo jen ke zlomkům možných dotací.

Je to všechno tak vážné? A proč by nemohli členové Evropské unie nad Varšavou znovu přimhouřit oko, když už to dokázali v minulých letech z historických a strategických ohledů a důvodů tolikrát? Na Haliči, jejíž kus je ještě dnes polský a kde se po léta vytvářela originální směs národností, náboženství a kultur, by některý z dosud žijících pamětníků řekl nejspíše: Na, eben - po česku: Právě proto. Ve středoevropském prostoru, kde se střídaly vlády a vládcové, si místní obyvatelé vypěstovali neobyčejnou schopnost ledasjaké závazky, najmě i předpisy obejít a zařídit se po svém. I na Poláky a koneckonců také na Čechy se ale vztahuje jednoduchá věta, kterou vyslanci z Evropské unie opakovali v nejrůznějších variacích: Rozhodnutí, zda chcete vstoupit, je na vás. A stejně tak je na vás, abyste zvážili, co vám v unii prospěje, či co se vám nevyplatí.