Polsko má novou vládu

Příští čtvrtek proběhne v nově zvoleném Sejmu klíčové zasedání, během kterého bude muset vláda získat důvěru nadpoloviční většiny poslanců. A to nemusí být vůbec jednoduché. Strana právo a spravedlnost, která v parlamentních volbách zvítězila, totiž nezískala do koalice po měsíce očekávaného partnera- Občanskou platformu. Krátce po hlasování se totiž ukázalo, že obě strany nebudou schopny se dohodnout. Tehdy se zdálo, že snad jen do volby polského prezidenta. Z toho prostého důvodu, že jejich kandidáti, Lech Kaczyňski z Práva a spravedlnosti a Donald Tusk z Občanské platformy, proti sobě stáli jako dva nejvážnější kandidáti. V době probíhající prezidentské kampaně, kdy proti sobě strany vystupovaly jako protivníci, měl premiér Kazimierz Marcinkiewicz před sebou těžko splnitelný důvod. Když byl v neděli 23. října zvolen prezidentem Lech Kaczyňski, téměř nic se nezměnilo. Strany se nedohodly na obsazení postu maršálka Sejmu. Podle předchozích dohod měl tuto funkci obsadit člen Občanské platformy. Nově zvolený prezident nabídl skutečně toto místo svému poraženému sokovi Donaldovi Tuskovi. Jenže Občanská platforma se snažila prosadit Bronislawa Komorowského, který byl pro Právo a spravedlnost nepřijatelný. Za pomoci nacionalistických a populistických stran nakonec prosadilo do křesla maršálka svého stoupence Marka Jurka. Tak se stalo, že obsadilo všechny 3 hlavní státní funkce, má premiéra, prezidenta i maršálka Sejmu. Koaliční jednání tím prakticky skončila.

Ke vstupu do koalice se Občanskou platformu nepodařilo přesvědčit ani gdaňskému arcibiskupovi Tadeuszi Goclowskému, který se ještě jménem církve o víkendu na poslední chvíli snažil situaci zachránit.

Jak už bylo řečeno, klíčový pro osud Marcinkiewiczovi vlády bude hlasování příští čtvrtek. Právo a spravedlnost má nyní ve 460 členném Sejmu pouze 155 poslanců. Bude tedy muset hledat podporu. Možností vývoje je několik. Není vyloučeno, že ji získá, navzdory zkrachovalým koaličním rozhovorům, od poslanců Občanské platformy. Pokud ti budou souhlasit s vládním programem. Zvlášť v oblasti ekonomické existovaly mezi liberální Občanská platformou a konzervativním Právem s spravedlností, která ale vystupuje v oblasti hospodářství téměř jako sociálně demokratická, značné třecí plochy.

Občanské platformě by se například nepodařilo prosadit rovnou daň, rychlejší privatizaci zbývajících podniků a omezení kontroly státu v ekonomice. A tak podpora nové vládě rozhodně není jistá.

Proto se podobně jako v případě volby maršálka Sejmu bude muset Právo a spravedlnost zřejmě spolehnout na podporu populistů ze strany Sebeobrana Andrzeje Leppera, nebo ultrakonzervativní Ligy polských rodin s nacionalistickými sklony, která mimo jiné požaduje revizi smlouvy o přistoupení Polska do Evropské unie. Zejména Sebeobrana je jako koaliční partner velmi těžko vypočitatelná. Menšinová vláda, závislá jen na podpoře zmíněných uskupení, by asi nebyla příliš životaschopná.

Další možností pak vycházejí z polské ústavy. Pokud by vláda premiéra Marcinkiewicze při hlasování v Sejmu neuspěla, nového předsedu vlády by mohli navrhovat jeho poslanci.

V této souvislosti se znovu objevuje myšlenka, že by premiérem mohlo být dvojče nově zvoleného prezidenta Lecha Kaczyňského, Jaroslaw. Jenže ten sestavování vlády už jednou odmítl s odůvodněním, že by dvojčata v obou hlavních státních funkcích Poláci možná těžko snášeli. Bylo to ale v době prezidentské kampaně, kdy se ještě hovořilo o stabilní koalici s Občanskou platformou. A ta je nyní passé.

Pokud by Sejm nenašel během dvou týdnů vhodného kandidáta na premiéra, může se o to pokusit ještě odstupující prezident Alexander Kwašniewski. Když by neuspěl ani on, není vyloučeno, že by šli Poláci svůj parlament volit znovu. Z úst Alexandra Kwašniewského už zazněl i možný termín. 15. ledna příštího roku.

Překotný vývoj událostí v Polsku tak zatím zřejmě nekončí. Ve dnes jmenované vládě jsou většinou členové Práva a spravedlnosti, ale objevují se tam i politici sympatizující Občanskou platformou. Asi nejzajímavější figurou je v této souvislosti nový ministr zdravotnictví, kardiochirurg Zbigniew Religa. Ten nejprve kandidoval samostatně na prezidenta republiky. Když uznal, že by při volbě hlavy státu asi neuspěl, kandidatury se vzdal a podporoval Občanskou platformu a jejího kandidáta Donalda Tuska. Aby nakonec, údajně na osobní prosbu nově zvoleného prezidenta Lecha Kaczyňského, vstoupil do menšinové vlády strany Právo a spravedlnost, jejíž program po měsíce poměrně ostře kritizoval.

Už několik týdnů se z Polska dozvídáme, že jsou všechny prognózy předčasné a průzkumy veřejného mínění, jak ukázaly výsledky voleb, zavádějící. Nutno konstatovat, že o přehnané jistotě nelze hovořit ani po dnešním jmenování menšinové vlády. Na otázku zda bude trvalá, nebo jí čeká jen jepičí život, odpoví poslanci Sejmu 10. listopadu.