Polsko má novou vládu

Opoziční Občanská platforma vyjádřila slovy Jana Rokyty, že nevěří, že by Belku podpořili i všichni poslanci levice. Bylo by to prý jen ze strachu z nových voleb. Průzkumy veřejného mínění v této souvislosti připomínají, že v minulých volbách získala koalice Svazu demokratické levice a Unie práce dohromady 41 procent hlasů, zatímco podle nynějších sondáží by pro ně hlasovalo asi 8 procent Poláků. Francouzský tisk v této souvislosti navíc upozorňuje, že nové volby v této chvíli by mohly znamenat vítězství populistických sil v čele s Lepperem s programově antievropským zaměřením. Upozorňují i na Lepperovu rétoriku, která obviňuje zahraničí, že chce z Polska udělat kolonii plnou laciné pracovní síly, kde bude devastováno životní prostředí a budou likvidováni domácí podnikatelé.

Varšavský zpravodaj listu Washington post svůj materiál z polské metropole zase nazval: Polská vláda přichází do funkce v době politických potíží. Připomíná, že odstupující předseda vlády Lešek Miller byl v pořadí už 9 tým premiérem od pádu komunismu v Polsku v roce 1989, což je podle něj důkazem nízké důvěry polské společnosti ve vládní a státní instituce. Autor komentáře připomíná, že se Lešek Miller těšil v závěru své vládní funkce pouze desetiprocentní důvěře voličů. Zanechal za sebou 20 ti procentní nezaměstnanost, chudobu na venkově a řadu korupčních skandálů, včetně pokusu producenta Lwa Rywina získat úplatek od Gazety Wyborczi a nakladatelství Agora, za který byl ochoten zprostředkovat, údajně prostřednictvím Leška Milera změny v polském mediálním zákoně. I když se nakonec nic neprokázalo, Svaz demokratické levice a Millera to v očích Poláků oslabilo. I když politologové neupírají odstupujícímu šéfovi vlády zásluhy na vstupu země do EU a zdůrazňují i jeho nezpochybnitelnou podporu polské účasti ve vojenské akci v Iráku a v neposlední řadě i 5 procentní hospodářský růst. Nový Belkův kabinet nehodlají podpořit zatím ani polští lidovci, kteří ho považují za vládu s kosmetickými úpravami, která se bude problémy obyčejných lidí zabývat ještě méně, než ta předchozí. Podobný názor zastává i Liga polských rodin.

Markovi Belkovi ve vládě zůstalo několik klíčových ministrů: Wlodzimierz Cimoszevicz jako šéf resortu zahraničí, Jerzy Szmajdynski jako ministr obrany a také Jerzy Hausner, vicepremiér a ministr hospodářství, jehož úsporná opatření, něco na způsob českých balíčků, rozdělila vládní koalici a ve svém důsledku vedla až k odchodu části poslanců SLD do nově vzniklé Sociální demokracie Polska. Nový premiér tvrdí, že jeho vláda hodlá fungovat otevřeně a čitelně, na každém zasedání mají být mimo jiné přítomni šéfové kanceláře prezidenta, Národní banky Polska a Nejvyššího kontrolního úřadu.

Za prioritu své vlády považují nový ministři především boj s nezaměstnaností a také ozdravění veřejných financí. V zahraniční politice pak stabilizaci Polska jako čerstvého člena Evropské unie a také řešení politiky Polska v Iráku. Varšava je totiž jedním z nejbližších spojenců Washingtonu, má v Iráku nasazeno několik tisíc vojáků, kteří tam spravují velmi důležitou zónu odpovědnosti v okolí Babylonu. V této souvislosti komentáře připomínají Belkovo osmiměsíční působení jako člena Dočasné koaliční správy v Iráku, nejprve ve funkci předsedy Rady pro mezinárodní koordinaci a později šéfa odboru ekonomického rozvoje.

Polští komentátoři dodávají. Nová vláda Marka Belky bude fungovat maximálně 1 rok, do příštího jara, kdy by tak jako tak měly proběhnout pravidelné volby. Jejím úkolem bude snížit nezaměstnanost a veřejný dluh a stabilizovat pozici Polska tak jak to řekl nový premiér. Polsko nebude zemí, která dělá Evropě problémy. I když mnozí upozorňují na orientaci Varšavy na USA, jako například v otázce Iráku. Ta je ale u našich severních sousedů považována za víceméně konzistentní a promyšlenou. Polští komentátoři nevidí problém ani v tom, že v Belkově kabinetě nezasednou všichni původně oslovení kandidáti. Novinářka z týdeníku Politika Janina Paradowska naopak píše, že se Belkovi podařilo vytvořit v rámci možností funkce schopný kabinet. Možná má na některých místech politiky 2 řádu, nicméně stále odborníky na svých místech. Vše tak teď bude záviset na hlasování Sejmu. Ale nové volby podle všeho chtějí v Polsku opravdu spíše jen radikálové. Jejich vítězství si ale nepřejí ani stoupenci klasické opozice proti postkomunistům a ani příslušníci menších stran, které by se v novém parlamentu po předčasných volbách vůbec nemuseli objevit..