Politický boj by neměl diskreditovat stát

Aférou prý žije celá společnost, říkají někdy politikové, ale to je možná jejich omyl. Zdá se spíše, že veřejnost nechávají mediální přestřelky zcela lhostejnou. Jde totiž zejména o to, že všechny strany sporu případ už natolik zamotaly, že nikdo už přesně neví, kde je vlastně pravda a koho je nutné za jeho postup odsuzovat. Zpočátku se to zdálo býti poměrně jasné, je tu jeden poslanec, který přichází do sněmovny a není jisté, jak se zachová při hlasování o důvěře rekonstruované vládě. Je proto na něj vyvíjen tlak ze všech stran a také opozice sonduje, jak se zachová. Přitom mohl někdo ztratit nervy a naznačit něco, co by se neslučovalo s etikou. Poslanec to nejprve tajil, protože to nemohl dokázat a pak se o tom na nátlak novinářů rozhovořil.

Jenže mezitím se objevily pochybnosti. Opravdu byl šéf opozice tak naivní, že vyslal své vyslance za vládním politikem s nabídkou úplatku a ještě na to sám upozornil novináře? Opravdu vyšetřovací orgány učinily vše proto, aby případ objektivně vyšetřili? Opravdu také poslanec Zdeněk Kořistka řekl o celém případu vše?

Není nyní naším úkolem věc rozplétat, ani to už asi nejde. Navíc nejde ani o samotný, protože, to je třeba říci, i kdyby se ukázalo, že jde opravdu o nabídku úplatku, nešlo by o nijak závažný trestný čin, ještě a navrch k tomu v podstatě nedokonán. Nejspíš by i případní obžalovaní, pokud by opravdu byli shledáni vinnými, nakonec skončili jen s podmínkou.

Závažnější skutečnosti se ovšem objevují v oblasti politické a dnešní den to jen podtrhl. Je před volbami, tak všechny reakce jsou trochu vzrušenější, ovšem na druhé straně jsou v případu opravdu velmi podivuhodné skutečnosti. Je například zcela absurdní jednání orgánů činných v trestním řízení, zejména policie a státního zastupitelství, kde jednotlivé složky se naprosto neshodují v tom, jak případ posuzovat. Pak se není možné divit, že to zavání politickými tlaky. Velmi problematické by také bylo to, kdyby se opravdu potvrdilo, že došlo k cílenému odposlechu předsedy opoziční strany ODS Mirka Topolánka.

Ne že by předseda opoziční strany byl ochráněn před prací policie, kdyby měl před zákonem opravdu co skrývat. Avšak pravda je, že nebyl obviněn zatím z žádného trestného činu. ODS proti tomu vehementně protestuje.

V případě, že by se odposlech předsedy opoziční strany opravdu potvrdil, byl by to samozřejmě politický problém, to připustili i politikové vládní KDU-ČSL, například místopředseda Poslanecké sněmovny Jan Kasal, který řekl, že "nepovažuje za standardní, že v takové věci je odposloucháván místopředseda Senátu a předseda politické strany a je mu hleděno do kont, jeli to pravda." Tolik Jan Kasal. Zatím je nicméně právě problém s tím, je-li to pravda. Předseda poslanecké komise pro kontrolu policejních odposlechů nemohl kvůli slibu mlčenlivost prozradit na toto téma více. Mohl jen říci, že nebyl porušen zákon o policii. Vysvětlil, že to může znamenat, že Topolánek byl buď odposloucháván v souladu se zákonem nebo nebyl odposloucháván.

Premiér Stanislav Gross se zase vyjádřil, že "rozumí tomu, že ODS bude před volbami dělat ledacos, aby si trochu pomohla. Ať rozhodne sněmovna, mě je to docela jedno. Já jsem tu spíše od toho, abych řešil problémy této země a ne tyto hrátky." To řekl Stanislav Gross.

Objevila se ovšem i spekulace, že Topolánek nemusel být odposloucháván, ale mohl být odposloucháván někdo jiný, s kým předseda ODS telefonem hovořil. V každém případě je ale možné říci, že kauza přerůstá mantinely obyčejné kriminální kauzy, ale stala se z ní tak třeskutě kauza politická, že to až zaráží. Pro důvěru demokratických institucí by proto bylo dobré, aby se věci řešily standardními mechanismy, a byl-li porušen zákon kterýmkoli ze zainteresovaných, aby se z toho vyvodily důsledky. Už nyní je bohužel možné říci, že hlavním poškozeným probíhající kauzou je už tak slabá důvěra v politický systém, jeho protagonisty a instituce.