Politické divadlo v médiích

V zásadě jednoduchý mocenský boj mezi občanskými a sociálními demokraty se tím mění na nepřehlednou směsici všech možných výroků, obvinění, slibů. Zpravidla mají životnost několika hodin - a proto jim obvykle schází jakákoli informační hodnota.

Příkladem může být mediální poprask kolem nepodařené volby sociálního demokrata Lubomíra Zaorálka do čela sněmovny.

Šéf ODS Mirek Topolánek spolu s ostatními koaličními vůdci ve středu sociálním demokratům navrhl, ať Zaorálka nominují, že ho v pátek - tedy dnes - bez dalších podmínek při volbě podpoří. Tím občanští demokraté, lidovci a zelení získají možnost sestavit vládu.

Ovšem ve čtvrtek hodnotili Topolánkův slib členové politického grémia Občanské demokratické strany. Většina z nich usoudila, že slib je neuvážený - je to zbytečný ústupek hlavnímu soupeři. Grémium tedy rozhodlo, že je třeba nabídku stáhnout. Jak řekli, tak udělali. Sociální demokraté proto Zaorálka vůbec nekandidovali.

Pozoruhodné však bylo, jak se informace o verdiktu grémia dostávala na veřejnost.

Nejdříve vystoupil předseda Strany zelených Martin Bursík a veřejnosti oznámil, že Zaorálka nepodpoří, protože předseda ČSSD Jiří Paroubek někdy předtím řekl, že nechce vůbec vyjednávat o podpoře středopravé koalice. Neklademe si podmínky, dobrou vůli však by sociální demokraté prokázat mohli - tak znělo poselství Zelených.

Přibližně ve čtyři pak vystoupili občanští demokraté a opakovali, že Zaorálka podpoří. Stačil by jim pouze příslib, že Paroubek bude debatovat o středopravé vládě.

Topolánek Paroubka o skutečném stavu věcí informoval mezi čtyřma očima okolo šesté. Sociální demokraté ovšem ještě v sedm uspořádali tiskovou konferenci, kde slíbili, že o středopravě vládě debatovat chtějí, Ať se tedy koaliční strany ozvou a naopak slíbí podporu Zaorálka. Koaliční strany se opravdu ozvaly a jejich špičky po desáté hodině debatovaly s ČSSD o kompromisu, který byl předem vyloučen. Na krátké tiskové konferenci si pak strany navzájem slíbily, že jednak budou debatovat o středopravé vládě, jednak zvolí Zaorálka předsedou sněmovny. Ovšem už nedodaly, kdy tomu tak bude.

Ještě dnes ráno vydali sociální demokraté prohlášení, že věří v úspěch svého kandidáta. Až během dopoledne se z poslaneckého klubu dozvěděli dávno známou novinku, že ODS sociálního demokrata nepověří.

Tím končí neuvěřitelný příběh, kterého se mimo jiné účastnily desítky redaktorů z novin, televizí, rádií i internetových deníků. Ti všichni naplnili citacemi politiků tištění papír, éter i webové stránky. Správná otázka teď zní - k čemu to vlastně bylo?

Ať politici v klidu jednají. Nikdo je přece přes léto honit nebude. A až se na něčem domluví, pak ať předstoupí před veřejnost a vysvětlí, co vymysleli.

Tak zní rozumná rada, jíž se ovšem nikdo neřídí. Žijeme totiž ve světě, kde značnou část reality tvoří média. Přehlížet tento fakt by se politikům nemuselo vyplatit - co se napíše do novin, taková je pravda. Logicky se tedy snaží tuto pravdu spoluvytvářet.

Z takového pohledu je celkem pochopitelné, o co šlo občanským a sociálním demokratům. ODS chtěla vzít zpátky svůj slib a nechtěla přitom vypadat úplně hloupě. Proto mlžila a snažila se sociální demokraty vyprovokovat k nepředloženým výrokům, které by jim pak obratem omlátila o hlavu.

Naproti tomu ČSSD hrála hloupou a stále nechápala, co jí to vlastně ODS chce sdělit. Až to museli říct občanští demokraté narovinu - tím přiznali, že se s jejich stranou domlouvá dost obtížně.

Méně pochopitelné už je chování novinářů. Samozřejmě potřebují naplnit noviny, protože kromě zahraničních katastrof panuje naprostá okurková sezóna. Politické divadlo je pak možné čtenářům, divákům a posluchačům předvádět s nevelkými náklady. Ani Paroubek, ani Topolánek neberou za svá vystoupení žádné peníze.

V tom už se skrývá značná neodpovědnost médií. Určitě patří k jejich poslání spoluvytvářet politickou kulturu. Novináři by tedy měli nabízet ověřené informace o tom, co se právě odehrává a doplnit je poučeným výkladem, jaký to má smysl.

V těchto chvílích však postupují jinak. Jen papouškují zavádějící věty politiků a dávají jim nevídaný prostor. Pak se logicky musí cítit podvedeni. Proto se v komentářích rozčilují, jaký je to úpadek politické kultury. Zapomínají ovšem, že právě novináři jsou jejími tvůrci. Dost možná, že ještě většími, než samotní politici.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci http://www.rozhlas.cz/cro6/audio/ Radio na přání