Politická jahodová svíčková

Výrok je to tedy zdánlivě silný, přičemž důraz je na slově "zdánlivě". Ve skutečnosti má totiž jeho dialektické tvrzení zhruba stejnou výpovědní hodnotu, jako kdyby prohlásil (s podobně politicky kamennou tváří), že nejlepší svíčková jsou jahodové knedlíky.

Zdá se, že s podobně nesmyslnými, politicky "zdánlivě" silnými výroky se v poslední době roztrhl pytel.

Po prohraných volbách do senátu a do krajských zastupitelstev začali někteří představitelé sociální demokracie nadhazovat myšlenku o zrušení Senátu Od téže situace, v opačném ovšem gardu, totiž po relativně úspěšném výsledku těchto voleb, navrhují zástupci ODS předčasné volby.

Obojí je o tomtéž - o neodolatelné chuti politických reprezentací velkých parlamentních stran měnit pravidla hry uprostřed, řekněme, zápasu. Pro voliče je to přinejmenším nepochopitelné, když ne - jako řada dalších kroků politické scény - rovnou urážlivé.

Pravidla hovoří celkem jasně - parlamentní volby jsou jednou za čtyři roky. Zvolená garnitura má tedy čtyři roky na to, aby se nějak srovnala se svou politickou pozicí, případně opozicí.

Navrhovat předčasné parlamentní volby v polovině volebního období je populistický nesmysl. Ústava české republiky nepočítá s předčasnými volbami jen proto, že si na ně, díky své momentální pozici u voličstva, myslí nějaká partaj.

Je to totéž, jako by někdo navrhoval předčasné třeba prezidentské volby, a to jenom proto, že se mu líbí (případně nelíbí) jak to zrovna v této chvíli prezidentuje Václavu Klausovi...

V případě, že to ale Vlastimil Tlustý a jeho strana myslí doopravdy vážně, je to - promiňte tu zvukomalbu - doopravdy vážné.

Bylo by k tomu zapotřebí změnit Ústavu. Každá diskuse o změně základního zákona republiky sebou přináší nejen naději na nějaké její případné vylepšení, ale i na její pohoršení. Do změněné Ústavy by se mohla zapracovat řada novot, které by nemusely být jen odrazem ušlechtilých snah o korekci původního znění, nýbrž naopak jen odrazem dobových postojů a hlavně dobových choutek.

Mohlo by se té nějaké případně změněné Ústavy vejít nejen ono zrušení Senátu, ale například i rozšíření pravomocí prezidenta, jakož i změna pravidel chodu některých (do této chvíle) na politice a politicích nezávislých institucí, a podobně. Takto - v podstatě nenápadně - a zrakům voličů hezky pěkně parlamentně zákulisně skrytě - by se dala Česká republika, jako by podle demokratických pravidel, nasměrovat opravdu jinam, než k pluralitní parlamentní demokracii. Možná se nějak osudově pletu, ale cosi jako demokratická diskuse, hledání společných stanovisek ve prospěch občanů, nalézání politického konsensu ve snaze zlepšit chod státu, prostě tyto běžné nástroje demokratické politiky, tu v současnosti nějak chybí.

Místo nich máme jen akce a reakce - jeden politik pronese na adresu jemu protivné strany provokační, pokud možno nic konkrétního neříkající, výrok. Následuje podobně provokativní a urážlivá reakce, nějaký ten podpásový útok navrch, na nějž původní provokatér odpoví ještě více vyšroubovaným protiútokem - šup, a máme tu modelovou situaci či podobu toho, jak u nás probíhá tzv. dialog na politické scéně. Smutný pohled i poslech... Navíc, onen výrok poslance Tlustého je kabinetní ukázkou špičkové dialektiky, o níž se mi ani nechce domýšlet, kde k ní představitelé ODS historicky přišli. Říct v jedné větě, že pro tuto stranu jsou nejlepším řešením předčasné volby, avšak neusilovat o ně, je logický veletoč, který snad nemůže fungovat v žádné jiné oblasti lidského konání, než v politici. Máť poslanec Tlustý v komolivých výrocích zářný vzor v čestném předsedovi ODS, prezidentu Václavu Klausovi. Ten podobnou dialektiku předvedl před pár dny v Berlíně, když ve dvou větách stoprocentně odmítl Evropskou ústavu a ocenil zároveň výhody členství České republiky v Evropské unii. Jistě - nám, domorodcům je jeho slovní tanec srozumitelný, česky ta věta zní: Dejte nám všechny výhody členství a my si budeme dělat všechno tak, jak my chceme a jak nám to vyhovuje. Není ale jasné, zda tomu porozumí i zbytek světa. Jenomže, ono o to porozumění v politice, tedy té domorodé, asi vůbec nejde. Jde o ty "zdánlivě" silné výroky.

Ne o politickou práci, to by bylo, inu - moc pracné...