Politici se drbou pravou rukou za levým uchem

Vždyť v posledních dnech vystupoval jako nový finanční ředitel Jindřich Beznoska. Stávkující tvrdí, že nemá v ruce žádný adekvátní dokument, který by to potvrdil. Existuje právní názor, že i kdyby to byla pravda, tak k tomu žádnou písemnost nepotřebuje. Takže o jeho jmenování je z tohoto úhlu pohledu zbytečné pochybovat. Na druhé straně zase existuje tvrzení, že Ladislav Paluska nedostal od Jiřího Hodače odvolací dekret, proto z funkce neodešel a je v ní do současnosti.

Rozhodnout tento spor může momentálně pouze soud. Ten by mohl posoudit oprávněnost výpovědi Ladislava Palusky a případně také to, v jakém pracovně právním vztahu je s Českou televizí Jindřich Beznoska. Aby situace byla ještě komplikovanější. Koho by měl finanční ředitel zastupovat? Kdo je momentálně generálním ředitelem České televize? Je to stále ještě odstoupivší Jiří Hodač, Věra Valterová, nebo nikdo?

Musí mít Věra Valterová dokument, že byla pověřena řízením televize, nebo stačí pouze ústní jmenování za přítomnosti svědků? Aby situace byla ještě absurdnější. Byla ve středu Věra Valterová v České televizi, nebo nikoli?

Soudy by se mohly zabývat pouze konkrétními žalobami. A je jasné, že právoplatný verdikt by mohl zaznít po měsících, spíše však po letech. To už by veřejnoprávní televize nemusela vůbec existovat.

Za normálních okolností by měla krizi urychleně vyřešit rada České televize. Momentálně existuje pouze formálně, protože není obsazena konkrétními lidmi. Mohla by ji dočasně zastoupit poslanecká sněmovna. Ani to není možné. Poslanci sice přijali novelu příslušného zákona, podle které by například sněmovna mohla do čela České televize dosadit provizorního ředitele a definitivně tím ukončit televizní krizi. Bohužel příslušný zákon ještě nevstoupil v platnost. A než se tak stane, může se krize dále vyhrotit.

Takže momentálně na Kavčích horách nerozhoduje síla právních argumentů. Proto mohou vývoj uvnitř televize nyní určovat stávkující zaměstnanci. A protože zatím nedokázali přesvědčit o tom, že jejich postup byl z hlediska další existence České televize nezbytně nutný, působí jejich krok jako zmatené chování revoluční gardy.

Přitom už od konce minulého týdne mohl být klid. To by však politici museli řešit problémy v pravou chvíli a pokud možno nejrychlejším způsobem. Kdyby tomu tak bylo, nemusela sněmovna v pátek absolvovat maratón o změnách zákona o České televizi. Stačilo kdyby po odvolání televizní rady navolila radu novou. Ta mohla už v sobotu dosadit do čela veřejnoprávní televize provizorního ředitele. A ten mohl situaci v tomto médiu stabilizovat.

Možná, že by se sněmovna snáze shodla na devíti radních, než na volbě jediného člověka, který by měl televizi přechodně řídit. Určitě by se z radních dal namíchat takový koktejl osobností, který by nedával důvod politickým stranám k tvrzení, že se veřejnoprávní televize dostala pod politický vliv jejich rivalů.

To vše se mohlo odehrát koncem minulého týdne. Dnes už mohl v prostorách televizního ředitelství pobývat člověk, kterého by nikdo nezpochybňoval. Bylo by také jasné, kdo je finančním ředitelem, kdo zodpovídá za chod zpravodajství a publicistiky a také to, kdo provizorního ředitele v době jeho nepřítomnosti zastupuje.

Bez časového presu by se pak poslanci a senátoři mohli věnovat tomu, jak odpolitizovat nejenom radu České televize, ale také Českého rozhlasu a Radu pro rozhlasové a televizní vysílání. Svým počínáním však politici dokazují, že nejsou schopni adekvátně reagovat na problémy, které život přináší. V těchto dnech to odnáší veřejnoprávní televize.

ČRo 6 / RSE 17. ledna 2001 rse@cro.cz