Polární záře a kosmický výzkum

Jevy způsobující severní a jižní polární záři mohou být jednou využity k pohonu kosmických lodí.

K tomuto závěru došli pracovníci Evropské kosmické agentury (ESA) na základě experimentů, které byly již dříve prováděny v Austrálii a nyní reprodukovány v Evropě. K vytvoření nového typu pomocné kosmické rakety, která by měla být daleko účinnější a mít delší životnost než stávající pohonné jednotky, se využívá vlastností plazmatu.

Sluneční vítr je proud nabitých částic, které jsou emitovány ze Slunce. Částice se dostávají do kontaktu s magnetickým polem Země, narušují ho a vytvářejí hranici mezi dvěma vrstvami plazmatu. Tyto dvě vrstvy mají odlišné elektrické vlastnosti, a mohou tedy urychlit některé částice slunečního větru natolik, že přejdou přes tuto hranici, srážejí se s molekulami zemské atmosféry a způsobují vznik záře. Plazmové dvojvrstvy představují potenciálový spád, který si lze představit jednoduše třeba jako vodopád, a mohou dodávat energii nabitým částicím, které jimi procházejí. Vytvořit takovou dvojvrstvu není experimentálně jednoduché. Teprve nyní se jí podařilo vytvořit současně, v těch předcházejících se tvořila každá vrstva separátně. Celý systém se chová jako pár virtuálních elektrod, které procházejícím iontům rychle dodávají nadzvukovou rychlost a vytvářejí tah.

Technologie těchto nových kosmických pohonných jednotek, které budou vhodné zvláště pro lety k velmi vzdáleným objektům, je ještě v naprostých začátcích. Plánují se ale další rozsáhlé studie. Hlavní nevýhodou nového systému je, že potenciálový spád na dvojvrstvě se nedá snadno řídit a není tak velký jako v současných plazmových motorech. Čeká nás ještě hodně práce, říkají přímo zúčastnění fyzici. Prožíváme ale velké vzrušení, protože jde o přírodní jev. A nebylo by od nás moc chytré, kdybychom ho nevyužili.