Podoby štěstí

Nedlouho poté, co jsem projel Gotthardským tunelem na dovolenou do Itálie, se nedaleko obce Gürtnellen, ve výšce tisíc čtyři sta metrů, uvolnily části skalního masivu Taghorn a zřítily se na dálnici. Balvany velikosti obývacího pokoje, největší vážil sto dvacet pět tun, v pádu vyvinuly přímo kosmickou energii a působily ničivě jako obrovské bomby. Zasáhly auto s manželským párem, který se zajisté stejně jako já těšil do Itálie. Zčásti rozdrcené auto shořelo a posádka zahynula. Na stejném místě došlo k sesuvu už před rokem, ovšem bez obětí na lidských životech. Příčinou jsou přirozené přírodní vlivy. Laicky řečeno zvětralost a podmáčené podloží.

Gothard, stejně jako řada dalších komunikací v oblasti Švýcarských Alp, bude podle odborníků vždycky představovat nebezpečí. Člověk se riziku v horách nikdy úplně nevyhne. Důkaz této teorie přišel v zápětí, když byly po několika dnech balvany odstraněny a obnoven provoz, za pouhých devadesát minut došlo k novému sesuvu. Na kritickém místě teď pracuje maličký bagr. Skála má být odstřelena celou jednou tunou trhavin. Ani potom však riziko úplně nezmizí. Ocelové záchytné sítě a bariéry balvany obludné velikosti zkrátka nezastaví.

Pomohly by hluboké sběrné jámy, ale ty je možno vybudovat pouze na rovině a ne ve strmé stěně. Kdo chce napříště projet Gotthardem klidněji, má prý použít vlak. Trať je položena na bezpečnější straně. V logicky vzplanuvší politické debatě padla otázka, proč vlastně nebyl postaven delší tunel? Odpověď: Ano, šetřilo se. Ale zkušenost ukazuje, že tunel sice lépe chrání před sesuvy, ale obecně nepředstavuje bezpečnější řešení.

Při každém tunelovém požáru přicházejí o život nejméně dva lidé. Absolutní bezpečnost neexistuje. Kdo se chce zachránit, má prý utéci, schovat se a modlit se. Pravděpodobnost, že člověk bude zabit balvanem na silnici je prý menší, než že jej zasáhne blesk a nebo vyhraje milion v loterii. Katastrofy ve švýcarských horách ostatně byly vždycky. Ta největší se odehrála roku 1806 v Goldau. Z hory Rosskopf se tehdy uvolnilo neuvěřitelných čtyřicet milionů krychlových metrů kamení a v několika minutách pohřbilo celou vesnici. O život přišlo čtyři sta padesát sedm lidí. Hmotné škody v přepočtu na dnešní kupní sílu švýcarského franku přestavovaly půl miliardy.

Na zpáteční cestě z Itálie domů do Basileje se na mě štěstí usmálo ještě jednou. Poněvadž průjezd Gotthardem byl úředně uzavřen, zvolil jsem, podobně jako tisíce jiných automobilistů, obchvat přes Malý Bernardino do kantonu Graubünden. Brzy jsem uvízl v patnáctikilometrové dlouhé dopravní zácpě. Soucitně jsem pozoroval mladou německou rodinku s dětmi. Vůbec nevěděli, kde se vlastně nalézají, neměli pořádnou mapu, propadali dezorientaci a panice. Ujal se jich činorodý blbec, který nechybí při žádné katastrofě kdekoliv na světě.

Barvitě jim vylíčil všechna možná nebezpečí ve švýcarských horách, doporučil, aby při každém i úplně krátkém opuštění auta měli pořád u sebe peníze, doklady a pevné boty, jakož i zásobu jídla a pití na dva dny. Když byl v nelepším, objevil v protisměru nějakých dvě stě metrů před námi nenápadný obláček. Rychle se rozrostl v hřibovitý mrak dýmu, jímž prošlehávaly plameny. "Co to hoří?!" Vyděsila se rodinka. "Auto", řekl blbec. Hasiči přijeli s dramatickým houkáním za půl hodiny. Ale rychle zase zamířili zpátky. "Kam jedou??", úpěla rodinka. "Pro vodu", řekl blbec. Když jsme po několika hodinách čekání a popojíždění konečně míjeli místo neštěstí, spatřili jsme vyhořelý vrak autobusu. Okolo postávali Číňani, zasmušile pohlížející do horské krajiny. Napočítal jsem jich jednapadesát.

Zachránili se všichni. Dokonce i se zavazadly. Moje osobní bilance? Unikl jsem balvanům, ohni, bleskům a meteoritům. Logicky teď nevyhraji ani ten milion v loterii, přestože už čtyřiatřicet let sázím pořád stejná čísla.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci http://www.rozhlas.cz/cro6/audio/ Radio na přání