Podnikový kanibalismus ve firmě General Motors

13. červenec 2005

Světový automobilový koncern General Motors má řadu továren po celém světě mimo jiné ve Spojených státech v Lansingu, v Německu v Bochumi a v Polsku v Gliwicích. Zaměstnanci těchto velkých závodů ale bohužel nejsou milými kolegy, ale naopak tvrdými konkurenty. Mezi nimi bují to, čemu odborníci říkají podnikový kanibalismus. Kdo produkuje levněji a s vyšší kvalitou, má své místo jisté, ostatní, jak upozorňuje časopis Der Spiegel, se třesou strachy.

Ve státě Michigan, ve městě Lansing, kde se vyrábějí auta desetiletí, se letos zastavila výroba amerických velkých limuzín, protože i na středozápadě Ameriky o ně přestal být zájem. Když ředitelé viděli klesající zájem, narychlo nechali navrhout několik vozů nižší třídy, začali s produkcí, ale nebyl o ně zájem. Podobné vozy totiž produkují a dobře prodávají na americkém trhu Japonci. V jednu chvíli se všichni zaměstnanci obávali, že továrna bude definitivně zavřená a výroba možného nového modelu se přestěhuje do Mexika, za levnější pracovní silou. Nakonec ale rozdodly peníze: Vyplatit tisíce věrných a kvalifikovaných dělníků, kteří v továrně pracují desítky let - věkový průměr zaměstnanců je 48 let - by bylo dražší, než postavit za městem novou továrnu pro nové flexibilní malé auto, které může zárovň sloužit i jako dodávka. První vozy by měly sjet z výrobní linky příští rok a v plném provozu by měla být továrna v roce 2007. Podle manažerů firmy má jít o nejmodernější automobilovou továrnu na světě.

Pracovat v ní má většina z dosavadních tří tisíc zaměstnanců. Zatím ale chodí do továrny jako dříve v sedm hodin ráno, hrají karty, dívají se na televizi a kouří a o třetí odpoledne zase jedou domů. Ač nic nedělají, platy jim zůstávají stejné.

Situace v Německu, v Buchomi, je horší: S novou továrnou se nepočítá a ekonomičtější provoz znamená propuštění 3000 dělníků. General Motors se v Německu rozloučí evidentně s mladými zaměstnanci, kterým nebude muset vyplácet velké odškodné. Časopis uvádí příklad: Dělník z lakovny pan Bodo Paweletz, kterému je 58 let a dnes vydělává 3200 eur hrubého, by byl pro továrnu, kdyby ho vypověděli, moc drahý. Protože pracuje u firmy 38 let, dostal by odstupné 300 000 eur, což by po zdanění dělalo 180 000 eur. Říká: ?Do třiašedesáti, kdy budu mít nárok na řádnou penzi, při troše skromnosti bychom se ženou přežili.?

Samozřejmě se tato továrna v Německu nemůže měřit s fabrikou v polské městě Gliwice, kde dělníci pracují v průměru jen za tři eura. To je také hlavní důvod, proč v USA se ve všech továrnách tohoto koncernu ruší 25 000 pracovních míst, v Německu tři tisíce a naopak v Polsku se jenom letos přijalo nových sedm set zaměstnanců. Celkem má místní závod, který se otevřel v roce 1997, již 2500 pracovních míst. V Polsku, steně jako v Bochumi, se bude od konce letošního léta vyrábět nový Opel značky Zafira.

Zatím mají dělníci v polské pobočce dobrou náladu a reportérům německého zpravodajského časopisu Der Spiegel dokonce v legraci řekli: Možná, že se vše obrátí. Donedávna naši dělníci jezdili pracovat do Německa a v budoucnu tomu bude opačně. Němci budou jezdit pracovat k nám.

Zástupce Silidarity v továrně, v níž je na rozdíl od západu odborově organizováno jen 15 procent dělníků, situaci vidí méně optimisticky a novináře upozornil na to, že je třeba naopak počítat v blízké budoucnosti s ještě levnější pracovní silou na Ukrajině, v Rusku a v Číně, kam se mohou továrny přestěhovat.

Der Spiegel věcně konstatuje, že odborářský boss má pravdu.

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.