Podivnosti kolem Union banky

Po letech by vyšetřování tohoto případu mělo konečně dospět k soudu. Před ním by však neměl podle informací z Mladé fronty Dnes překvapivě stanout bývalý šéf banky Radovan Vávra. Tedy člověk, který podle informací uniklých z průběhu vyšetřování, měl pár týdnů před uzavřením banky nechat poslat bez jakékoli smlouvy 35 milionů korun na účet jisté firmy. Příslušný státní zástupce také kvůli tomu hodlal Vávru posadit na lavici obžalovaných. Jeho nadřízený mu to podle informací z tisku nedoporučil. Proč, se tak rozhodl, to nehodlá objasnit. Takže se lze pouze dohadovat o tom, kdo případně vyvíjel na státní zástupce tlaky, jak byly silné a čím byly motivované.

Ostatně podivné doporučení olomouckého vrchního státního zástupce není jediným zaznamenání hodným momentem v historii případu Union banky. Když v roce 2003 hrozilo, že banka nemá dostatečné rezervy k hotovostní výplatě klientů, došlo k uzavření jednotlivých poboček. Centrální banka s ní zahájila správní řízení, které vyústilo v rozhodnutí o odnětí bankovní licence. Proti tomuto kroku se akcionáři Union banky odvolali. Až sem by to byl tuctový příběh banky, která se nechovala standardně a zaplatila za to krachem. Na začátku dubna 2003 se však objevila informace, která působila jako aprílový žert.

Krajský soud v Ústí nad Labem totiž vyhlásil konkurz Union banky. Přesněji řečeno, konkurz se vztahoval na společnost Česká revitalizační, která se prý stala nástupcem Union banky. Tímto verdiktem soudce překvapil jak akcionáře, tak představenstvo a dozorčí radu banky a samozřejmě Českou národní banku. Ta totiž neudělila souhlas s převodem bankovní licence na Českou revitalizační, takže ta se těžko mohla stát bankovním ústavem. Vše nasvědčuje tomu, že šlo o naivní pokus o podvod. Ten se uskutečnil na základě padělaných listin. Potvrzuje to také krok soudce, který vyhlášený konkurz po několika dnech zrušil. Tím kdo se naopak na rychlém vyhlášení konkurzu podílel byl soudce Jiří Berka. Tedy člověk, který je stíhán za machinace při uvalování konkurzů na nejrůznější firmy. Dnes už proto nikoho neudivuje, že Berka vyhlásil konkurz aniž by si dostatečně ověřil všechny okolnosti. Přitom tehdy už bylo u ostravského krajského soudu zahájeno konkurzní řízení na majetek Union banky. Navíc v té době nešlo v obchodním rejstříku nalézt zápis o společnosti Česká revitalizační. Nelze se divit tomu, že ministr spravedlnosti označil před lety takovýto postup za krajně nestandardní. Zkrátka kolem krachující Union banky se točilo příliš mnoho nedůvěryhodných lidí. Nelze se proto divit tomu, že způsob, kterým se o majetek Union banky bojovalo, připomínal divoký západ.

Do tohoto koloritu zapadlo v té době zrušení mimořádné valné hromady. Důvodem bylo zmizení Itala, který byl předsedou představenstva společnosti UnionGroup. Ten se ztratil i se svým tělesným strážcem. Byl prý únosci donucen podepsat řadu dokumentů. Tím, že se nekonala mimořádná valná hromada, zkomplikovala se cesta společnosti Goldman Sachs do dozorčí rady. Přitom právě tato společnost se snažila odkoupit akcie banky a případně ji zachránit. To se patrně nezamlouvalo těm, kteří mohli mít naopak zájem na krachu banky, na vyvolání chaosu a na získání co největšího dílu zbylého majetku. Jen tak pro zajímavost. Do únosu zmiňovaného Itala byl zapleten kontroverzní podnikatel Starka. Jiný kontroverzní podnikatel Pitr zase v té době v tisku přiznal, že měl o Union banku zájem.

Není proto divu, že finanční ústav, který měl zhruba čtvrt milionu klientů a který spravoval jejich vklady ve výši přesahující 16 miliard korun, nakonec zkrachoval. Není rovněž divu, že do dnešního dne nebyl pořádně došetřen zmiňovaný únos, který mohl při pádu banky sehrát významnou roli. Bylo by proto s podivem, kdyby označení konkrétních viníků krachu finančního ústavu proběhlo hladce a bez vnějších tlaků.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .