Podivné podhoubí české politiky

A po činu ho ani nenapadne, že by se měl k tomu, co provedl, postavit čelem: naopak, snaží se utéct. Sám. Na zkoprnělou těhotnou přítelkyni, kterou podle konstrukcí svých advokátů údajně bránil před útočníkem, si ani nevzpomene.

Příběh, jakých se v pražském polosvětě určitě odehraje víc. Podezřelí, zvlášť jsou li chyceni prakticky při činu, pak do vazby putují více méně automaticky. Proč tedy v Ďuričkově případě potřeboval soudce tolik času na rozmyšlenou? A proč se v televizi nechal dokonce slyšet, že hned až pomine vazební důvod možného ovlivňování svědků, bude možné hovořit o propuštění na kauci? Znamená to snad, že riziko útěku před spravedlností nepovažuje soudce u tohoto obviněného za podstatné? Pak ovšem soudného člověka nemohou nenapadat, pokud jde o propojení vlivných kruhů a podsvětí, než ty nejčernější myšlenky.

Ďuričko i jeho oběťz rodiny Kočkových, jejíž napojení na organizovaný zločin policisté už několikrát bezúspěšně vyšetřovali, byli hosty na autogramiádě Jiřího Paroubka, který nejdřív zdůrazňoval, že za jejich přítomnost nenese odpovědnost, ale posléze na televizní obrazovce řekl, že po čtvrtečních událostech chvíli dokonce přemýšlel o své rezignaci. S Ďuričkem by byl strávil před třemi lety málem dovolenou na jeho jachtě- kdyby novináři na poslední chvíli nevyšťourali, že to byl zřejmě agent STB.

Neméně podivně se ovšem choval i Mirek Topolánek, když Kočkovým ke ztrátě syna kondoloval. Kondolence z úst premiéra doposud slyšely jen rodiny, jejichž blízcí zahynuli na zahraničních misích, nebo se nějak zvlášť vyznamenali doma. Jak do toho zapadá Kočkův klan, kvůli podezření ze styků s ruskou mafií několikrát vyšetřovaný i BIS?

Topolánek k tomu navíc tajuplně dodal, že odpovědní činitelé měli vzít svého času Kubiceho zprávu vážně a nezacházet s ní jako s předvolebním folklórem. K tomu je třeba vědět, že ve zprávě plukovníka Kubiceho z roku 2006, která obsahovala řadu neověřených informací z podsvětí a z prostředí organizovaného zločinu, na kterých policie tenkrát pracovala, se o Ďuričkovi mluví v souvislosti s Tomášem Pitrem. Ten je dnes na útěku, protože se vyhýbá vězení, kam měl jít za finanční machinace. Otázka ovšem je, jestli se vyhýbá vězení dobrovolně: tvrdošíjně kolují spekulace, že ve vlivných sférách, prorostlých s mafiemi, není zájem, aby se Pitr, stejně jako například Krejčíř, ocitli v České republice za mřížemi. Mohli by totiž začít mluvit.

Pokud soud neshledá za čas důvody k vazbě ani u Ďuriče, pustí ho na kauci a on obratem zmizí, ožijí spekulace tohoto druhu opět. Tomu by měl zabránit každý český politik, kterému jde o to, aby politická scéna neztratila svou věrohodnost. Jak? Jednu schůdnou cestu navrhl v neděli v televizi Martin Bursík: vyčistit si adresář. Jistě půjde sám příkladem...

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .