Podivné důsledky sociální politiky

Podobné superlativy jsou oblíbeným soustem pro žurnalisty, kteří rádi píší a mluví o něčem dramatickém a dosud nevídaném.

Nejde totiž jen o to, že jsme se měli - pokud jde o reálné příjmy - nejlépe, ale naše příjmy dokonce nejrychleji rostly. Byl to obdivuhodný rok a o primát nebyl připraven ani tím, že od podzimu rostla inflace. I tak se reálné příjmy domácností v průměru zvýšily o plných pět procent. Příběh může z pohledu novináře pokračovat úvahou o tom, že dobře už bylo. Začátkem roku byla inflace sedmiprocentní, to znamená, že se reálné příjmy nezvýšily zřejmě ani trochu. Dobře už bylo, může stejně dramaticky říkat novinář.

Nutno dodat, že takový přístup by byl povrchní. Zpráva o příjmech rodin skrývá také mnohem zajímavější obsah, než pouhou statistiku o tom, jak co rostlo a klesalo. Popisuje totiž sociální politiku vlády a nejde přitom jen o sliby a záměry, ale o konkrétní účinky.

V tomto ohledu byl minulý rok zvlášť pozoruhodný. Přejděme teď k nominálnímu částkám: objem platů se loni zvýšil téměř o devět procent a to byl základ k úspěchu. Rekordní růst však zajistily sociální dávky, které vyrostly o víc než dvanáct procent.

Stát tedy příjmy rodin ovlivnil opravdu výrazně. Otázka zní, jestli se tím splnil cíl, který se tím sledoval. Když se dávky pro rodiny zvýšily o 25 miliard korun a o stejnou částku se zvýšily výdaje na důchody, něčeho se tím přece dosáhnout muselo.

Řekněme to rovnou, dosáhlo se toho jen o málo víc, než ničeho. Stát totiž ani žádný cíl nesledoval. Mimořádné zvýšení penzí a peněz rodinám bylo ještě dozvukem předvolebního boje, kdy se strany v parlamentu i ve vládě předháněly, kdo rozhází víc peněz. Lidem, kteří je dostali, to prospělo, jiní na tom prodělali, protože zaplatili víc na daních.

Vyřešily se tím však zásadní sociální problémy, kterými trpí Česká republika? Pokud jsou vysoké penze, lidé odcházejí dříve do důchodu a tím se zmenšuje už tak chudá nabídka na trhu práce. Loni jich také odešlo předčasně do penze 31 tisíc, tedy o 4 tisíce víc než v roce 2006. Na druhé straně se dá předpokládat, že vysoké porodné a rodičovský příspěvek byly jednou z příčin, proč se zvýšila porodnost o devět tisíc dětí. Je dobré, že se tím posílil trend, při kterém děti v posledních letech přibývají, byl znatelný však už předtím.

Co se však přes mimořádné výdaje nezměnilo, to byl fakt, že chudobou jsou ze všech věkových a sociálních skupin nejvíc ohroženy právě děti. Tři čtvrtiny z nich žije v rodinách z dolní příjmové poloviny a to je horší výsledek, než rok předtím.

Jde o vůbec největší chybu sociálního systému v Česku. Na jedné straně účinně chrání před chudobou důchodce, na straně druhé nedává jistotu rodinám s dětmi. Skupině nejchudších rodin s dětmi - jde zpravidla o domácnosti s jedním rodičem, případně s nezaměstnanými rodiči - se v loňském roce příjmy vůbec nezlepšily, i když se jinak zlepšily všem ostatním.

Není to nečekaný výsledek. I když se zvyšovaly příspěvky na mateřskou, polepšily si tím pouze rodiny s dětmi do čtyř let. Jinak reálná hodnota dětských přídavků poklesla.

Státní sociální politika tak nakonec jenom prohloubila stávající problém, se kterým se přitom ve vyspělých evropských zemích umějí vypořádat. Přitom v sociální oblasti platí zásadní pravidlo: pokud existuje jeden problém, ihned způsobuje problémy další. Tak je to i v případě nízkých příjmů rodin s dětmi. Česko už od devadesátých let posiluje politiku, podle níž je třeba zvyšovat sociální dávky ženám s malými dětmi. Mateřská se také prodloužila na čtyři roky. Je to pěkné, ale je také jisté, že rodičovský příspěvek nenahradí výpadek jednoho platu. Rodině se tedy po narození dítěte sníží příjmy. Ovšem příliš se nezvýší ani v případě, když žena jde po čtyřech letech mateřské do práce. Ztratila kontakt s profesí a zaměstnavatelé jí nabídnou nižší plat, než mužským zaměstnancům.

Loni vydělávaly mladší ženy devět desetin toho, co jejich mužští vrstevníci. Ženy po třicítce, tedy po mateřské, pouze dvě třetiny. I v tomto případě se loni problém prohloubil.

Západoevropské země dokážou udržet příjmy rodin díky podpoře pracovních míst pro ženy či muže s malými dětmi. Česká sociální politika dělá pravý opak, když novým zvýšením sociálních dávek drží matky co nejdále od pracovního trhu.

Loni se opět ukázaly negativní důsledky. Co se stane letos, je otázka. Opět došlo k výrazným změnám v daních a sociálních dávkách, předpovídat jejich důsledky je však obtížné. Už z toho důvodu, že nějaký zřetelný sociální cíl si vláda při reformě nestanovila. Na místě je tedy očekávat, že se nic výrazně nezmění a že se dosavadní trendy budou dále prohlubovat.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .