Podivná politika českého ministerstva zahraničí

Ve své loni vydané knize Tíha olova loni shromáždili novináři Mladé Fronty Dnes Slonková a Kubík kolem případu pro stát nanejvýš nevýhodného pronájmu tzv. Českého domu, lukrativní nemovitosti uprostřed Moskvy soukromé firmě z Rakovníka řadu detailních svědectví a písemností. Z nich vyplývá jasně, že se ministr Kavan choval v cause Český dům mírně řečeno velice zvláštně.

Na to, že smlouva o provozování hotelu a dohoda o vzájemném poskytování služeb mezi soukromou firmou a českým velvyslanectvím v Moskvě - cituji - jednoznačně a jednostranně zvýhodňuje akciovou společnost Hotel-Český dům a v mnoha případech uvádí velvyslanectví ČR do konfliktních situací s Vídeňskou úmluvou o diplomatických stycích a následně pak do kolize s legislativními normami Ruské federace, upozornil Kavana v osobním dopise velvyslanec v Rusku Jaroslav Bašta už 4. prosince roku 2000 . Kavan mu na to také osobně odpověděl a to dopisem z 18. prosince, ve kterém se zaštítil usnesením vlády ze 4. října 2000 a dobrozdáním advokátní kanceláře Teryngel-Strnadová. Baštu v něm žádal o přehodnocení stanoviska k podpisu uvedené dohody o vzájemném poskytování služeb. Bašta však nicméně trval na svém a tak Kavanova náměstkyně Helena Opolecká pověřila tehdejšího skladníka v Českém domě Zdeňka Willa diplomatickou funkcí, aby mohl dodatek o poskytování služeb za Baštu podepsat. Ve smlouvě samotné, kterou podepsal 21. listopadu 2000 ministr Kavan a za rakovnickou firmu předseda představenstva Stanislav Brei je kromě naprosto nevýhodných podmínek pro stát, který za všechno ručí, ale dostává sotva třetinu skutečného výnosu z nemovitosti také zakotveno předkupní právo zmíněné firmy při budoucím prodeji moskevského komplexu. To je v rozporu nejen s Kavanovými kompetencemi, nýbrž i se zákonem o výběrových řízeních. Slonková a Kubík citují ve své knize Tíha olova právníka Tomáše Sokola, který tento dokument nazval Smlouvou o korupci.

Dodejme, že vláda ve svém říjnovém usnesení sice v souladu se zákonem rozhodla, že je třeba Český dům pronajmout, protože diplomatická zastupitelstva nemohou v cizích státech provozovat komerční aktivity. Koordinací privatizace činnosti Českého domu ale Kavan pověřil už v srpnu roku 2000 svou pravou ruku, generálního tajemníka ministerstva zahraničí Karla Srbu a smlouvu, kterou mu předložil nejen, že bez váhání podepsal, ale ještě ji hájil. Kavan se zpočátku postavil i za Karla Srbu a obrátil teprve, když bylo zřejmé, že pod tíhou důkazů může jít pod vodu sám. Srba pak vzal všechno na sebe a na svou funkci rezignoval. Kavan ho z ministerstva vyprovodil uznáním, že prý svým odchodem nastavil pro státní úředníky laťku hodně vysoko. Z dalšího šetření novinářů Slonkové a Kubíka ovšem vyplynulo, že Srba nemohl být pro Kavana, který si ho na ministerstvo přivedl nepopsaným listem. Pro své mírně řečeno nestandardní praktiky musel už v r.1997 odejít z ministerstva zdravotnictví, kde za ministra Rubáše, který se dostal do sporu s řediteli nemocnic inicioval na hraně zákona kontroly jejich hospodaření. Také na ministerstvu zahraničí se zapletl do případu, který zaváněl vydíráním, zastrašováním a korupcí a to v souvislosti s causou Štiřín, ve které nedávno soud rozhodl, že se bývalý štiřínský ředitel Hrubý musí Srbovi za nařčení z vydírání omluvit.

Zatímco Srba, o kterém Slonková s Kubíkem zjistili, že byl agentem vojenské rozvědky a nashromáždil majetek, na který si v životě nemohl ze svého oficiálně přiznaného platu vydělat zmizel ze scény, je Kavanova někdejší náměstkyně Helena Opolecká pro svého šéfa očividně natolik nepostradatelná, že si ji hodlá vzít s sebou do svého nového úřadu v OSN.

Případ osnování nájemné vraždy Sabiny Slonkové může mít samozřejmě nejrůznější rozuzlení, včetně toho, že Srbu chtějí možná potopit jeho někdejší kolegové v tajných službách. Ať už ale vyšetřování prokáže cokoli, jedno je možno říct s jistotou už dnes: je něco shnilého ve státě Českém a zvláště pak v Černínském paláci.

rse@rozhlas.cz