Podivná mise Jacka Langa
Dlouho ve Francii platilo, že zahraniční politika nehrála zásadní roli při volebních kampaních a střetech mezi pravicí a levicí. Naopak se vždy zdálo, že Chiracův kritický vztah k politice Spojených států, zejména na Středním východě, byl mezi socialisty a dokonce i komunisty přijímám s tichým souhlasem. V roce 2003 byl odmítavý postoj francouzského prezidenta k americké invazi do Iráku uvítán s neskrývaným nadšením ve všech vrstvách francouzské společnosti a tudíž i v politických stranách. Francouzští socialisté i komunisté při své kritice pravicové vlády a prezidenta téměř vždy zahraniční politiku jaksi ostýchavě obcházeli. Minulý týden jsme však byli svědky něčeho naprosto neobvyklého.
Bývalý socialistický ministr školství a kultury a uchazeč o levicovou kandidaturu na místo hlavy státu ve volbách na jaře příštího roku Jack Lang kritizoval uprostřed libanonské krize francouzský vztah k Sýrii a projevil přitom samostatnou iniciativu nepochybně schválenou vedením strany. Začátkem minulého týdne uspořádala Socialistická strana konferenci, na níž Jack Lang oznámil, že odlétá do Damašku, kde ho přijme prezident Bašár Asad a později zavítá do Izraele k rozhovorům s premiérem Ehudem Olmertem.
Prohlásil, že Francie nesmí vyřazovat žádnou zemi z jednání o míru na Středním východě. Dodal, že celkově souhlasí s francouzskou zahraniční politikou, s výjimkou jejího poměru k Sýrii. Vztahy Paříže k Damašku se velmi ochladily na podzim 2004, kdy Francie spolu se Spojenými státy prosadila v radě bezpečnosti rezoluci vyzývající Sýrii k ukončení vojenské okupace Libanonu a odzbrojení libanonských milicí. Později Francie napadla Sýrii za atentát na Rafíka Harírího. Dvacátého šestého července prohlásil Chirac: "Povaha syrského režimu není slučitelná s bezpečností a mírem." Ministr zahraničí Douste-Blazy k tomu dodal, že francouzští politici a diplomaté nebudou jezdit do Damašku. Naopak se velmi pochvalně vyjadřoval o Íránu a jeho významu pro stabilitu v oblasti.
V tom se Francie zásadně rozešla s některými významnými zeměmi Evropské unie. Španělský ministr zahraničí Moratinos byl v Damašku přijat Bašárem Asadem a pokusil se ho přemluvit, aby Sýrie vyvíjela určitý tlak na Hizballáh, v čemž patrně neuspěl. Cestičky do Damašku hledal i německý ministr zahraničí Steinmeier. Spor se vedl o to, která z obou zemí, Sýrie či Írán, má na Hizballáh větší vliv a pomohla by najít mírové řešení. Socialistická strana se nakonec trochu zalekla ohlasu Langovy návštěvy v Damašku a Francois Hollande poznamenal, že Sýrie má na středněvýchodním konfliktu svůj podíl.
Douste-Blazy, poněkud šokovaný antisemitskými výroky íránského prezidenta Ahmadínežáda, byl nucen zmírnit své nadšení pro politiku Teheránu. Stojí nicméně za úvahu, proč syrský prezident přijal opozičního francouzského politika a vzkazoval po něm své přání zlepšit styky s Paříží a svou touhu po míru. Není vyloučeno, že chtěl zapůsobit na francouzské stanovisko ve chvíli, kdy Francie připravovala se Spojenými státy rezoluci rady bezpečnosti o Libanonu. V tomto ohledu neuspěl a francouzský postoj se změnil jen nepatrně.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
