Podivná angažovanost Evropské unie na Blízkém Východě

Mezinárodní společenství se přitom snaží řešit na první pohled neřešitelné a vymyslet způsob, jak by na území dnešního Izraele vedle sebe mohly oba národy žít v míru - Spojené státy, OSN, Evropská unie a Rusko v této souvislosti před časem představily tzv. mírový cestovní plán pro Blízký Východ. Ten počítá s ustavením samostatného palestinského státu do roku 2005. Po palestinském vedení požaduje, aby rázně zakročilo s extremisty ve vlastních řadách a do budoucna zamezilo sebevražedným atentátům. Izraelská vláda by zase měla uvolnit blokády palestinských území a přestat v těchto oblastech budovat židovské osady. Zatímco nová palestinská správa vedená Mahmúdem Abbasem s návrhem souhlasí, vláda židovského státu v čele s Arielem Šaronem jej z bezpečnostních důvodů odmítá.

Problematický však možná není pouze postoj obou stran blízkovýchodního konfliktu - tedy Šaronova kabinetu, který "cestovní plán" odmítá a nadále podporuje židovské osídlování okupovaných území a Abbásovy vlády, která návrh sice vítá, není ale schopna zastavit vlnu sebevražedných útoků. Máslo na hlavě má totiž také jeden z kvartetu předkladatelů mírové "roadmap": Evropská unie. Jak jinak totiž vysvětlit pondělní prohlášení řeckého ministra zahraničí Georgeho Papandreoua, jehož země nyní Unii předsedá, že bruselští představitelé budou i nadále jednat také s palestinským prezidentem Jásirem Arafatem. Izrael, stejně jako Spojené státy, však tuto kontroverzní postavu palestinského hnutí za nezávislost nepovažují za partnera k jednáním. Podobné výroky tedy spojené diplomatické úsilí mezinárodního společenství zavádějí do slepé uličky.

Nedůvěru v upřímný zájem Evropské unie o mírové uspořádaní na Blízkém Východě navíc vzbuzuje rostoucí neochota Bruselu financovat mise svých pozorovatelů v oblasti. Úterní vydání britského listu Financial Times uvádí příklad nejmenovaného představitele Unie, který se často pohybuje na Izraelem okupovaných palestinských územích. Tento pozorovatel nemá při své práci k dispozici opancéřované auto, sekretářku, kancelář, ani tlumočníka nebo řidiče. Finanční náklady činnosti vykonávané ve jménu Evropské unie on a jeho kolegové účtují svým vlastním vládám. A pokud tito lidé potřebují pomoc dalších pozorovatelů, nežádají o ni Brusel, ale jednotlivé členské státy. "Kdybych například chtěl, aby mi sem z Bruselu poslali policejního experta, bude rozhodnutí unijních úředníků v této věci trvat nejméně 18 měsíců," cituje Financial Times dalšího pozorovatele Evropské unie v oblasti.

Jak ale dokazuje nejnovější série sebevražedných atentátů, situace na Blízkém Východě se mění každou hodinou. Se svou pověstnou byrokracií tam proto Brusel převratných úspěchů zřejmě nedosáhne.