Podezřelé televizní manipulace

Nejvíc je vždy ohroženo médium nejsledovanější, dnes tedy stále ještě televize. V současném Rusku můžeme pozorovat, jak se svobodné televizi daří, když zemi téměř neomezeně vládne dobře vytrénovaný kágébák.

I u nás se televizní problémy jako červená nit proplétají celým politickým životem. Ponechme zatím stranou soukromou televizi Nova, jejíž profil vytvořil muž, jehož politické ambice vyšly najevo teprve později. Jak teď vidíme a za chvíli doložíme i nejaktuálnějším příkladem, politické aktivity této dnes téměř anonymně vedené televize trvají i po odchodu jejího šéfa, který i ve svém vlastním zájmu využíval Novy téměř po celých deset let její dosavadní existence.

Ten Halasův zbrojný krok však v mé už poněkud paranoidní novinářské duši nastartuje každý počin kolem jakéhokoliv masového média, který zavání okleštěním jeho svobody. Vzpomeňte jen na zrušení pořadu Nadoraz v televizi veřejnoprávní. Pamatujete ještě, co tomu předcházelo? Ano, bylo to několik hlubokých sond do vskutku pozoruhodné osobnosti Jana Kavana v době, kdy jej tehdy nový premiér Miloš Zeman protlačil do funkce ministra zahraničí proti veřejně projevovanému odporu tehdejšího prezidenta Havla. A bylo to i poté, co pořad Nadoraz jako první odhalil případ Bamberk, v němž zase hlavní roli sehrával Miloš Zeman.

Osobně se nemohu zbavit pocitu, že právě tento případ patří mezi stěžejní body českého polistopadového politikářství, který se zdaleka netýkal jen nějakého vyjednávání s česko-švýcarskými podnikateli o nákupu významných politických míst za peníze do sociálně demokratické pokladny. V Bamberku šlo i o jiné věci - například o pokus využít Miloše Zemana k tomu, aby na základě podstrčených kompromitujících materiálů mohl znemožnit Václava Klause. Takzvaný sarajevský atentát už byl jen zpackaným odvarem tohoto plánu, jehož nechtěným výsledkem pak byla i zcela nečekaná opoziční smlouva. Tomu všemu byl tehdy pořad Nadoraz velmi blízko na stopě a kdyby byly relace o Kavanovi a o Bamberku dovedeny až do konce, mohlo to dalšími kariérami dotyčných dotčených politiků otřást natolik, že by se to asi promítlo i do jejich dnešního politického života.

Proto musel být Nadoraz zrušen a hlavní jeho autoři Křižanová, Kohout a Řezníček dávno z televize zmizeli. Do zbrojného kroku mě tedy tím více mobilizuje i nynější právě probíhající likvidace pořadů Fakta a Klekánice a jen se ptám, zdali změny zahubí i novináře takového kalibru jako je Jana Lorencová, Marek Vítek či Jiří Hynek. Také zařazení Šímova pořadu Bez obalu časově přímo proti sice vždy tendenční, ale přesto atraktivní Sedmičce Jany Bobošíkové mi připadá jako sabotáž možné sledovanosti tohoto už téměř posledního politicko-publicistického pořadu, který na České televizi ještě zbývá.

Přeskočme teď onu už mnohokrát diskutovanou televizní krizi před třemi roky, v níž rozhodující a nepříliš důstojnou roli sehrály opozičně smluvní strany v čele se Zemanem a Klausem. Ti dva po celý svůj politický život dávají na jedné straně najevo pohrdání novináři jakožto nepřáteli lidstva či póvlem, ale na druhé straně se snaží - nějakou tu vlnku získat ve svůj vlastní prospěch. Podařilo se jim to hlavně u vlnky doslova příbojové, jíž je televize Nova a postavy všech trvalek naší politiky hodně nevrlých z jakékoliv svobodné žurnalistiky tam stále nějak - zjevně i latentně - šafářují.

A jsme u toho, co mne do zbrojného kroku vyburcovalo minulou sobotu. V 19:15 oznámila Česká veřejnoprávní televize, že Ústřední výkonný výbor ČSSD se postavil za dosavadní Špidlovo vedení strany. Z přítomných 90 členů hlasovalo plných 77 pro toto usnesení, 10 se zdrželo a pouze 3 byli proti. Jedním z těch tří, jak později sám přiznal, byl Jan Kavan. Kromě toho se divák České televize dověděl, že na ÚVV neuspěl návrh Miloše Melčáka, aby ke schůzím byl přizváván Miloš Zeman. Za pár minut poté referovala o stejné události Nova. Ponechám teď stranou celkovou funkční odpovědnost za zpravodajství Novy a svalím odpovědnost za relaci ze sobotního jednání v Lidovém domě na mladého reportéra Kamila Housku, který jí připravil. Ten po úvodní větě o rozhádané sociální demokracii se nejen nezmínil o zamítnutí pokusu vrátit do vrcholné sociálně demokratické politiky Miloše Zemana, ale dal ve své reportáži slovo hned několika Špidlovým odpůrcům.

Z novinářského hlediska však zcela neodpustitelně vynechal to hlavní, totiž onen jednoznačný výsledek hlasování. To je klasická dezinformace à la komunismus, kdy také pravdivost zpráv bývá anulována tím, co bylo vynecháno.

Úmyslně připomínám tento typický rys totalitní propagandy, protože právě Kamil Houska už dříve ukázal, že od ní nemá daleko. Předtím, než se začal objevovat v TV Nova, vycházely v Právu jeho komentáře, které ve srovnání s články většiny jeho kolegů vyznívaly tak starorežimně, že deník Právo Houskovým odchodem do Novy nesporně získal na své objektivitě. Není přitom tak docela od věci připomenout trochu zlomyslně i jinou věc. Ve speciálním vydání pořadu TV Nova "Chcete být milionářem" před několika týdny také soutěžil Kamil Houska společně se svou kolegyní Urbanovou. Při jedné otázce se oba shodli na tom - a vůbec to nemysleli jako vtip - že Bedřich Smetana nenapsal ani dvě, ani tři, ba dokonce ani čtyři vdovy, ale vdovu jedinou, a to vdovu veselou.

Neříkejte, že takováto kulturní indolence práci politického moderátora či komentátora nevadí. Může to totiž vzdáleně souviset i s tím, že příslušný novinář neví či nechce vědět, jak má vypadat objektivní zpravodajství. Deficit všeobecného vzdělání a nedostatky charakteru jsou vždy potencionálními spojenci lidí se skutečně zlými úmysly, z nichž mezi ty nejhorší patří ohrožování svobody slova.