Počasí

Nejprve přijde zima, hned nato prudké oteplení, které ze dne na den znovu vystřídá mráz, takže pomalu nevíme, zda se připravovat na vánici či oblevu. Jeden den vyhlížíme sypače a sněžné pluhy, vzápětí jsou aktuální pytle s pískem a hned zas naopak. Je to tím, že se zbláznila příroda, anebo je čas vážně přemýšlet, zda přírodu nezbláznil člověk? Pokud je totiž třeba reagovat na nepříjemnosti, které se dějí pouze vyjímečně, je to něco jiného, než nutnost vyrovnat se s tím, co přichází zákonitě. Bylo by jistě hloupé kupovat střechu na dům, který ještě neshořel, ale chytré není ani strkat hlavu do písku, jak to činí pštros. Pouhému rozmaru počasí není třeba čelit nějakým strategickým rozhodnutím, postačí operativní řešení. Pokud ale mají pravdu vědci, kteří to, co se v přírodě děje, přisuzují globální změně klimatu, pak by zřejmě adekvátní reakcí bylo počítat pro příště s nejhorším a na nejhorší se připravit.

Měli bychom zkrátka vědět, zda je našim údělem svádět boj s přírodními živly, anebo zda my sami jsme živlem, který ohrožuje přírodní řád a zápasit nám je tedy souzeno s vlastním životním stylem, který má na svědomí ozónové díry či hrozivé oteplování planety. Zatím se spíše cítíme být obětí, než viníky, ale to se může brzy změnit. Stále nervóznější jsou totiž pojišťovny, které se na vrtochy počasí dívají optikou účetní uzávěrky. Ekology lze vinit ze sýčkování, ale co říct pojišťovnám, když nám jednoho dne suše oznámí, že nemíní pojišťovat sebevrahy?