Pobřeží slonoviny

Nedávno jsme informovali o novém ozbrojeném konfliktu, který vypukl v kdysi nejbohatší francouzské kolonii, Pobřeží slonoviny.

Podle informací publikovaných bezprostředně francouzským tiskem vládní jednotky socialistického presidenta Gbagby porušily příměří s pravicovými rebely na severu země a při bombardování jejich pozic zřejmě úmyslně napadly také základnu francouzských vojáků, kteří v rámci operace Jednorožec udržovaly příměří mezi oběma stranami. Francouzi odpověděli během několika hodin zničením skromného letectva pobřeží slonoviny, čítajícího dvě letadla a dvě vrtulníky z ruské výzbroje. President Gbagbo zřejmě v celé věci hrál dvojí hru. Na jedné straně uklidňoval Francouze a ujišťoval je o tom, že v zemi udrží pořádek, a na druhé straně nechal vysílat v televizi i v rádiu xenofobní propagandu vyzývající k nenávisti a násilí a neučinil nic proti řádění zejména tak zvaných "mladých vlastenců", což jsou bandy rabujících nezaměstnaných pobudů. Heslem, které šíří jejich mladý velitel, je "každému jeho Francouze".

Co se tedy vlastně stalo před měsícem během tří dnů bouří a rabování v této kvetoucí zemi kakaa? A jaká byla role francouzských vojáků z operace Jednorožec? A kolik bylo vlastně obětí střelby na straně obyvatelstva Pobřeží slonoviny? To jsou otázky, které si dnes klade francouzská veřejnost.

K hlavnímu střetu došlo v hlavním městě Abidžanu před hotelem Slonovina, kam dorazilo padesát francouzských obrněných vozidel po téměř dvou dnech vyhánění bělošského obyvatelstva, rabování a znásilňování.

Kancelář Národního shromáždění studuje žádost podanou francouzskými skupinami komunistů a socialistů, aby byla utvořena parlamentní vyšetřovací komise, jež by měla posoudit roli Francie v Pobřeží slonoviny po listopadových násilnostech., ale též roli Francie v tamnější krizi od roku 2002. V žádosti se praví, že eskalace za poslední týdny odhalila riziko, že by Francie přešla z role prostředníka do role válčící strany. Francouzští představitelé jsou přesvědčeni, že mobilizace manifestatntů zdaleka nebyla spontánní, ale že byla organizována vládou Pobřeží slonoviny s cílem dotlačit francouzské vojáky k tomu, aby byli viníky lidských obětí, z nichž se stanou mučedníci na důkaz nezákonnosti francouzského zásahu. Je podle nich jisté, že události z pozadí někdo organizuje. Tvrdí, že mají znepokojivé indicie, že povstalci byli většinou ozbrojení a existují svědectví, že zbraně byly distribuovány. Velitel štábu francouzské armády soudí, že definitivní odhad počtu mrtvých není možný, protože nastala válka čísel s neobyčejně důmyslnou dezinformací ze strany některých extrémistických skupin kolem vlády Pobřeží slonoviny.

Z pověření Africké unie vede v Abidžanu konzultace prezident Jihoafrické republiky Thabo Mbeki. Jedná s presidentem Laurentem Gbagbem a s ministerským předsedou o způsobu, jak obnovit příměří a navrátit se k dohodě z Linas-Marcoussis, jež až dosud zůstaly mrtvou literou. Tak zvaní Mladí vlastenci, zodpovědní za listopadové protifrancouzské demonstrace, mezitím vyzvali k "velkému pochodu na Abidžan", který se má uskutečnit tuto sobotu, a jehož požadavkem je odchod francouzské armády z Pobřeží slonoviny.

Otázky, které si tedy nyní kladou francouzská media společně s veřejností, znějí: nakolik Francouzi hájili v Pobřeží slonoviny pouze vlastní zájmy? Udržovali zde umělý status quo a bránili spontánní demokratizaci země, nebo naopak zabránili vzniku dalšího diktátorského režimu?

Zarazit by nás mělo, že nejhorlivějším zastáncem odchodu Francouzů z Afriky je hlava Africké unie - libyjský vůdce Muammar Kaddáfí. Pro Francouze představuje Pobřeží slonoviny úhelný kámen jejího vlivu v Africe.