Po rakouských parlamentních volbách vsadil lidovecký vítěz Sebastian Kurz na krajní pravici
Zatímco v České republice budou patrně povolební jednání o složení kabinetu dlouhá a složitá, u našich rakouských sousedů je situace po výběru nových poslanců o něco jasnější. Ve středu se ve Vídni sešli k prvnímu kolu koaličních rozhovorů vůdci konzervativní lidové strany a krajně pravicových Svobodných. Lidovecký vítěz Sebastian Kurz, pověřený rakouským prezidentem sestavením kabinetu, i předseda FPÖ Heinz-Christian Strache jsou optimističtí. Kurz přislíbil dialog na úrovni rovnocenných partnerů a Strache znovu žádal, aby obě strany provedly „inventuru“ svých volebních programů, informuje rakouská odnož evropského serveru Local.
Když naposledy FPÖ zastávala vládní angažmá, Rakousko čelilo v Evropě ostrakizaci. Tehdejší vůdce svobodný Jörg Haider se například netajil sympatiemi k nacistickému režimu a veřejně oceňoval Adolfa Hitlera za jeho údajně „efektivní politiku zaměstnanosti“.
Evropský odpor se ale tentokrát neočekává. Strana Svobodných, založená bývalými rakouskými nacisty po druhé světové válce, se už léta snaží svou minulost a pověst relativizovat a mírnit. A současný vývoj jí hraje do karet. FPÖ se totiž stále více podobá ostatním evropským populistickým partajím.
Jako řada z nich požadují rakouští Svobodní utužení bezpečnosti a ochrany hranic, přímou demokracii a ekonomické reformy ve švýcarském stylu. Straničtí vůdci už také dlouho zdůrazňují, že islám "nemá v Rakousku místo", přibližuje server Local. A vývoje u sousedů si všímají i na Slovensku.
Riskantní rozzhodnutí
„Jak se všeobecně předpokládalo, v Rakousku se formuje koaliční vláda lidovců a svobodných. Zejména při pohledu zvenčí se toto rozhodnutí jeví jako velmi riskantní,“ píše portál slovenského listu Pravda. Důvodem je podle serveru hlavně to, že FPÖ stále patří do tábora pravicových antisystémových stran, a to navzdory současné umírněnější rétorice a potlačení antisemitských projevů. Je prý otázkou, jestli uhlazenější vystupování partaje není jen taktickým krokem.
Snad jediným pozitivem je fakt, že na rozdíl od francouzské Národní fronty či Alternativy pro Německo mají rakouští Svobodní alespoň zkušenost s vládnutím. A pak je tu ještě jedna věc, se kterou kalkuluje i budoucí kancléř Sebastian Kurz, být opozičním křiklounem je něco úplně jiného, než se všemi riziky nést vládní odpovědnost.
Stracheho stranický předchůdce Jörg Haider si to vyzkoušel a pro Svobodné to tehdy mělo katastrofální následky. Lidovcům se je po přelomu tisíciletí za necelé tři roky podařilo téměř vymazat z politické mapy země, když přetáhli na svou stranu více než polovinu elektorátu FPÖ.
Jeden háček
Podpora Svobodných klesla v roce 2002 ze sedmadvaceti na deset procent, naopak Rakouská lidová strana si polepšila z dvaceti sedmi procent na čtyřicet dva. Následně FPÖ vstoupila i do druhé Schüsselovy vlády, ale v roce 2005 se partaj kvůli vnitřním rozporům rozpadla. Podobný kalkul má ale dnes jeden háček.
Na začátku nového milénia měla Evropská unie pouhých patnáct členů, právě zaváděla euro a nečelila uprchlické krizi ani ruským pokusům zasahovat do jejích vnitřních záležitostí. Budoucnost se tehdy jevila v optimistickém světle. A především, na programu nebyla otázka unijního jádra.
Pokud by se Rakousko kvůli euroskeptickým postojům Svobodných ocitlo na okraji Evropské unie, tak by to alpskou zemi jednoznačně poškodilo. Kurz by nebyl prvním politikem, který povýšil stranický zájem nad zájem státu. Byl by však prvním, kdo svým chybným rozhodnutím odsunul Rakousko na periférii Evropy, hodnotí situaci slovenský deník Pravda.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
