Plyn nebo jádro? Z bláta do louže!

Faktem je, že na území Čech existovalo naleziště uranu. Po válce dokonce jedno z jenom tří tehdy známých- kromě Kanady a Konga. Faktem ale zrovna tak je, že tohle ložisko přenechali českoslovenští politici tajnou smlouvou z listopadu 1945 bez řečí Stalinovi. Že mu musí vyjít vstříc, považovala Benešova vláda tenkrát za samozřejmé. Ze Sovětského svazu pak byly do Jáchymova záhy importovány praktiky, ve střední Evropě do té doby nevídané: těžba uranu otroky v trestaneckých lágrech.

Důsledkem kořistnické těžby bez jakékoli kontroly je, že dneska už žádnou uranovou rudu, která by se dal normálně těžit, nemáme. Ta byla obětována na oltář závodů v jaderném zbrojení. V posledních letech komunismu se uranová ruda už musela rozpouštět v podzemí v kyselině sírové, a pak odčerpávat na povrch. Na památku tam zůstaly jezera chemikálií, ohrožující největší zásobárnu pitné vody v republice. Náprava potrvá desetiletí. Dnes by se taková těžba dala obnovit jenom za předpokladu obrovských ekologických rizik.

Do Dukovan, podobně jako do dalších jaderných elektráren sovětského typu v někdejším východním bloku, se tedy dováží jaderné palivo z Ruska. A podle smlouvy z předloňského roku se začnou letos vozit ruské palivové články i do Temelína. Jak se totiž ukázalo, palivové články, vyvinuté firmou Westinghouse, která Sověty projektovaný Temelín po listopadu 89 dostavovala, se v reaktorech sovětského typu VVER 1000 rychle deformovaly a bránily pak regulačním tyčím, aby v případě potřeby přerušily v reaktoru jadernou reakci. Jak ujišťovala Dana Drábová z Úřadu pro jadernou bezpečnost, na bezpečnosti to prý reaktoru nikdy neubralo, protože se regulační tyče stále kontrolují a předtím, než by eventuálně kvůli zdeformovaným palivovým článkům nemohly plnit svůj účel, byl reaktor vždycky odstaven a palivo vyměněno. Jenže to se muselo očividně dělat mnohem častěji, než se plánovalo. Jeden nebo druhý jaderný blok Temelína byl neplánovaně odstavován co chvíli, až jich tamní manažéři raději "plánovali" hned celé měsíce v roce. A od letoška se rozhodli přesedlat na jaderné palivo z Ruska.

Tam ho vyrábí státní firma TVEL, s jejímž ředitelem Trojanovem zveřejnil před časem obsáhlý rozhovor server aktuálně.cz. Z něj vyplynulo, že smlouvy na dodávky uranu do Česka vyprší v roce 2018. "Pak bude další vývoj záviset na tom, jak budou obě strany spokojeny", řekl Trojanov. Podle serveru aktuálně ale zaráží, že Rusko těží míň uranu než spotřebovává a vyváží. A to o hodně: dobývá asi 3200 tun ročně, ale na výrobu jaderného paliva spotřebuje skoro třikrát tolik. Podle Trojanova prý uran získává jeho podnik například z Ukrajiny, ale má společné podniky také v Kazachstánu. I v Rusku by se těžba měla v příštích letech prý podstatně rozšířit a v Česku by se rovněž mohla těžba obnovit- pokud- jak řekl Trojanov doslova- "od vás přijdou takové nabídky".

Závislost na Rusku ovšem nespočívá jen v jaderném palivu pro české jaderné elektrárny. Ty eventuálně nově stavěné by samozřejmě mohly být už konstruovány tak, aby byly kompatibilní i s palivem od jiných firem. Kdyby ovšem- a tady jsme u další závislosti, o které se moc nemluví- nebyla mezitím i česká akciová společnost Škoda Jaderné Strojírenství, kde se vyrábějí různá zařízení pro jaderné elektrárny, od roku 2004 v rukou ruské skupiny firem OMZ Group. Kontrolu nad tímto seskupením má Gazprom a tím nepřímo ruská federace.

A jsme tam, kde jsme byli: plyn nebo jádro? Pokud si od zodpovězení této otázky slibujeme nezávislost na zdrojích z Ruska, těžce se mýlíme. Je to z bláta do louže!

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .