Plovoucí větrné elektrárny
Stožáry s větrnými turbínami trčící z moře je možné vidět u pobřeží severní Evropy často - vždy však mají základy na mělčinách. Jenže dál od pobřeží je nevyužité energie větru mnohem víc. Vědci navrhují stavět plovoucí větrné elektrárny po vzoru naftařských plošin.
Profesor Paul D. Sclavonou z Massachusetts Institute of Technology (MIT), specializovaný na námořní konstruktérství, se několik desetiletí zabýval návrhy plovoucích vrtných věží pro petrolejové koncerny. Když uviděl stožáry větrných elektráren, okamžitě ho napadlo, že není třeba se omezovat jen na úzký pobřežní pás.
"Proč bychom jednoduše nemohli postavit větrný generátor na plovoucí plošinu? Vždyť dál od pobřeží je možnost umístit takřka neomezený počet elektráren a navíc je tam vítr mnohem silnější a stálejší," konstatoval Sclavonous.
Sclavonousův tým z MIT společně s odborníky z National Renewable Energy Laboratory (NREL) vypracovali projekt pokusné větrné turbíny o výkonu 5 MW, která je umístěna na plovoucí plošině podobné těm, z jakých se těží ropa v hlubokém moři. Tyto vrtné věže stojí na obřích plovácích, které pomocí dlouhých lan ukotvují ke dnu bloky se zátěží. Mohou stát nad dnem v hloubce až 200 metrů, zatímco dnešní větrné elektrárny se nacházejí na dně do hloubky pouhých 15 metrů. Autoři nejdříve chtějí postavit malou plovoucí jednotku poblíž mysu Cod, ověřit si na ní své výpočty a současně ji používat pro propagaci technologie.
"Pro získávání elektřiny nám to otevírá zónu širokou 50 až 150 kilometrů," uvedl Sclavonous.
Věž plovoucí větrné elektrárny podle návrhu spojených týmů MIT a NREL je vysoká 90 metrů, průměr vrtule je ohromujících 140 metrů. Podobně jako ropné plošiny by byl komplex smontován v přístavu z jednotlivých dovezených dílů a na místo určení by jej v horizontální poloze odvlekly remorkéry. Tam se do zátěžových nádrží napustí voda a gigant se vztyčí do pracovní polohy. Podle počítačových simulací by měla elektrárna (stejně jako dnešní těžební plošiny) bez větších problémů odolávat i nejsilnějším bouřím. Protože je vítr dál od pobřeží silnější a stálejší, měl by být výkon (a tím i ekonomické výsledky) nejméně dvakrát větší, než je tomu u dnešních pobřežních turbín srovnatelné velikosti.
Autoři vidí přínos své technologie v tom, že používá postupy běžné v těžebním průmyslu. Pro ropné společnosti by proto nebyl problém s vysycháním nalezišť fosilních paliv plynule a bez větších nákladů přejít na výrobu elektřiny z větru. Výhodou je i to, že na rozdíl od ropy jsou "naleziště" větrné energie všude. Pro provozovatele by nebyl problém přesouvat výrobní jednotky podle potřeby. O plovoucí větrné turbíny se proto zajímá stále víc společností.
Nejposlouchanější
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
