Platzeck a budoucnost SPD

Tato debata je čtvrtým pokusem se rozloučit se zastaralým tzv. Berlínským programem z roku 1989. O změnu se postupně pokusili Oskar Lafontaine, Gerhard Schröder a Franz Müntefering, ale bezúspěšně. Práce na změnách byly vždy zastaveny kvůli vnitřním sporům a výměnám vedení.

Mathias Platzeck základní směry svého nového programu popsal v posledním vydání německého zpravodajského časopisu Der Spiegel. Program by měl odpovědět na otázku: V jaké společnosti chtějí Němci v XXI. století společně žít a za jakých podmínek se jim to může povést. Jde tedy o novou definici společenské smlouvy, která by měla nově definovat cíle a prostředky. K tomu je zapotřebí se ale nejprve dohodnout na základních změnách, ke kterým v Německu došlo a dochází hlavně ve vztahu mezi právy a povinnostmi, tedy výkony občanů a protivýkony státu. Dosáhnout shodu v této diskusi, to je předpoklad k tomu, aby SPD došla k nějaké programové shodě.

Současný model sociálního státu byl vymyšlen a fungoval jen v národně omezené industriální společnosti, kde vydělávali převážně jen muži. Taková společnost již prakticky neexistuje. Tento starý model státu byl založen na transféru výkonu, ale velice málo se staral o nemocné, staré a nezaměstnané, stejně jako se málo staral o vzdělávání, chudobu, protože tyto jevy byly okrajové a tudíž i lehce státem financovatelné. Dnes už chudobu ani jiné důležité problémy pomocí starého modelu nejsme schopní vyřešit.

Platzeck proto navrhuje následující sumář změn: Chceme-li, aby lidé v XXI. století byli mnohem flexibilnější, dynamičtější, musíme pro ně vymyslet i nové formy sociálních jistot a přiměřeného vzdělávání. Chceme-li zachovat vysokou životní úroveň, je třeba zajistit větší investice do sociální sítě, vzdělání, vědy, inovace a infrastruktury.

Chceme-li být ve XXI. století hospodářsky úspěšní, je třeba se soustředit na výrobu špičkových výrobků, místo na zaměstnávání lidí s nejnižšími příjmy, tedy na dlouhodobé projekty a ne jen na momentální profit.

Chceme-li v době globalizace zvyšovat naši životní úroveň, je třeba zapojit do rozhodovacího procesu co nejvíc občanů a vše činit v jejich zájmu, tedy ukázat jim, že ve společnosti platí férová pravidla.

Chceme-li, aby platila rovnost muže a ženy, musíme učinit mnohem více proto, aby se dal propojit vysoký pracovní výkon s rodinou.

Chceme-li zamezit špatný demografický vývoj, tedy vymírání, měli bychom se pokusit učinit vše proto, aby se rodilo více dětí.

Chce-li si stát zachovat alespoň část své staré legitimity, musí být férovým partnerem pro občany. Tato rovnováha byla porušena: stát vybírá daně, ale není už schopen zabezpečit kvalitní zdravotní péči ani dostatečné penze. Chceme-li, aby Německo v těchto změněných podmínkách bylo životaschopnou, kulturní, mnohavrstevnou zemí, musí se všechny skupiny alespoň ve své většině na novém programu shodnout. Tolik Mathias Platzeck z německé sociální demokracie.