Planeta Nova

Někomu může připadat, že bylo nějak učiněno zadost něčemu, čemu se snažíme říkat "spravedlnost". Někdejší generální ředitel televize NOVA Vladimír Železný svého času díky nezřetelným místním právním úpravám převzal vlastnictví televize do vlastních rukou právě od společnosti CME. Možná se tomu dalo říkat i krádež, ale spíše to byl mazaný tah chytrého českého podnikatele, který využil právě těch českých nezřetelných zákonů.

Byl z toho velký poprask, neboť zbytek světa to za mazanost, navíc podle domácího práva čistou, nepovažoval. I nastala mezinárodní arbitráž, kterou Česká republika, jako garant těch zákonů, prohrála.

Právníci by se na tomto místě mohli hodiny hádat a diskutovat, jak to chodí u mezinárodních arbitráží, ale zkraťme to: Českou republiku prohraná arbitráž stála nějakých více než deset miliard korun. Tečka. Smutná.

Podle údajů ve sdělovacích prostředcích nyní CME, tedy pan Lauder, zaplatí za převzetí většinového podílu v televizi NOVA nějakých patnáct miliard. Český koumák tedy snadno vypočítá, že když americká firma pokryje nákup zčásti akciemi v hodnotě nějakých 3,5 miliardy korun, přidá k tomu těch něco více než deset miliard, co CME vysoudila na republice - pak si pan Lauder koupil nejúspěšnější televizi v postkomunistických zemích za zhruba miliardu. To je, lidově řečeno, bomba kšeft, ne?

Zaslechl jsem dokonce lehce paranoidní názor o tom, že celá tahle akce, rozložená na dlouhé roky, byl jen velkoobchodní manévr předem dohodnutý mezi pány Lauderem a Železným. Osobně tomu nevěřím, ale to nechme stranou. Ten kšeftařský pohled na celou záležitost, jakkoli je pro daňového poplatníka těžko překousnutelný, není to hlavní. Vždyť občané tu platí i za provoz veřejnoprávních médií, a to jsou také pěkné miliardy ročně.

Ten nejzvláštnější aspekt, alespoň pro mne, je v tom, že tu veleúspěšnou televizi znovu vlastní zahraniční majitel. Já vím, může se tomu také říkat "zahraniční investice", jenomže NOVA nevyrábí traktory nebo letadla. Je to velice mocný a velice sledovaný sdělovací prostředek. A co je v dnešním, rychlém a globálním světě nejcennějším zbožím? Ne, přátelé, ropa to není...
Jsou to informace.

Nemám nic proti panu Lauderovi, jen mi přijde trochu zvláštní, že zatímco tu v republice panují všeliké a různě odstupňované obavy z toho, že nám to tu všechno koupí cizáci, pozemky počínaje a co já vím třeba katedrálou svatého Víta konče, nad tím, že nejsledovanější televizi v zemi celkem v klidu zakoupí americká firma se moc nemudruje.

Samozřejmě, že i tohle tvrzení je možné zpochybnit, neboť i tištěná média mají zhusta zahraniční majitele. Jenže jsou to majitelé různí, v rozptýlených novinách a časopisech - a navíc s omezeným polem působnosti.

NOVA je sice komerční televize, která, aby co nejvíce vydělala na reklamách, musí upravovat své vysílání dle potřeb svých diváků. Jenže je zároveň mocným komunikačním prostředkem, přičemž jde o komunikaci jednosměrnou. Nevede se svými diváky dialog, jen je zásobuje informacemi. V tomhle ohledu je tedy nejenom šiřitelem jistého druhu zábavy (to především), ale také šiřitelem informací, kromě jiného i těch politických. Slouží tedy také i jako, řekněme, výrobce veřejného mínění.

Jako model možností šíření cíleně upravených informací je možné užít toto: Všichni si jistě dobře pamatují na v podstatě protiprávní pořady pana Železného, v nichž promlouval k národům a šířil nejen chválu na vlastní výtvor, ale také své politické názory. A co se nestalo?

Byl hravě zvolen do Senátu, a to takovou většinou voličských hlasů, která byla v téhle zemi vskutku nevídaná...

Ne, ne - nemyslím to tak, že - myšleno v nadsázce - se nyní do českého Senátu bude snažit dostat pan Lauder. Spíše bude zajímavé sledovat, zda se nějak upraví ta část vysílání, která nejvíc propagandisticky působí na četné novácké publikum.