Plán prezidenta Obamy na uzavření věznice Guantánamo se zpožďuje

Věznici Guantánamo zřídila americká vláda prezidenta Bushe v lednu roku 2002, sotva čtyři měsícě po známém velkém teroristickém útoku Al-Kajdy na Spojené státy 11. září 2001. Odvážela tam hlavně bojovníky Talibánu, respektive osoby zatčené v Afghánistánu při bojových akcích a podezřelé z příprav teroristických činů. Někteří z nich, u nichž se později prokázalo, že se podezření nezakládá na pravdě a že už údajně nejsou nebezpeční, byli propuštěni a jen malá část vězňů byla po letech odsouzena za prokázaná obvinění americkým vojenským soudem.

V naprosté většině případů však důkazy chyběly a chybí dosud a tito lidé, u nichž je jinak velká pravděpodobnost, že skutečně do teroristických akcí byli zapojeni a někdy se s tím ani netají, jsou tak nadále zadržováni bez soudu. To by samozřejmě v žádné normální západní zemi nebylo možné, ani ve Spojených státech to možné není, ale právě zeměpisná poloha věznice Guantánamo - ležící mimo území Spojených států amerických - umožňuje se vyhnout obecně závazným justičním pravidlům.

To také vždy bylo hlavním argumentem kritiků věznice na Guantánamu a vůbec kritiků prezidenta Bushe a jeho vlády, k nimž patří i různé vážené instituce na obhajobu lidských práv. Zadržování bez soudu či bez prokazatelného obvinění a důkazů, které by obstály před nestranným soudcem, prostě není v moderní demokratické společnosti možné.

Válka s terorismem však vytvořila tuto zvláštní a velmi nestandardní situaci, kterou Obamova vláda zdědila a je přirozené, že se s ní chce nový prezident nějak vypořádat. Sám Obama má názorově blízko právě k lidem z institucí bojujících za lidská práva, které věznici Guantánamo dlouho kritizovali a chtěl by jim nějak vyhovět.

Ukazuje se ale, že nebude nijak snadné.

Na první pohled by se mohlo zdát, že nejjednodušší by bylo prostě všechny vězně z Guantánama propustit na svobodu. Ale kam? To je praktická otázka. Nelze je vyvézt do zemí, odkud pocházejí, protože je velmi pravděpodobné, že by tam byli hned znovu uvězněni a posléze mučeni. To nechtějí dovolit ani samotné americké organizace bojující za lidská práva. A žádné jiné země je přijmout nechtějí. Všimněme si, že právě požadavek na přijetí vězňů z Guantánama vyslovil americký prezident Obama hned při své první návštěvě Evropy, kdy zavítal mimo jiné i do Prahy, a žádal o to při svých schůzkách s nejvyššími představiteli všech evropských zemí. A je též příznačné, že se svou žádostí nepochodil - jen hrstka evropských zemí zatím souhlasila s přijetím několika vězňů, například Itálie a její premiér Berlusconi, který chce vypadat jako blízký spojenec Ameriky, ale udělal to vlastně proti vůli většiny Italů, zatímco ostatní Evropané (a jejich představitelé) něco takového rovnou Obamovi odmítli.

Ukazuje se, že je snadné kritizovat Spojené státy za zadržování podezřelých osob bez soudu, ale už mnohem těžší je pokusit se spolu s nimi tuto neblahou situaci řešit. Na to nemají Evropané odvahu - a nejspíš právem! Kdo by chtěl si vzít na své území osoby, o nichž víme, že jsou nebezpečné? Několik propuštěných vězňů v Guantánama se brzy vrátilo do lůna svých původních teroristických skupin anebo hned odcestovali znovu bojovat do Afghánistánu. Jiní by ovšem mohli zůstat v Evropě a napáchat zde zatím nepředstavitelné škody - na majetku a lidských životech. To samozřejmě nikdo nechce riskovat.

Nemůže proto překvapit, že hlavní zpráva skupiny odborníků, která má prezidentovi Obamovi doporučit řešení tohoto problému, nabrala v této chvíli zpoždění půl roku. Američtí činitelé přesto trvají na tom, že termín uzavření věznice, jak jej určil prezident při svém nástupu do úřadu, se nemění. Dodejme ale slůvko "zatím".

Na Guantánamu je teď 245 vězněných osob. Z toho 50 je prý připraveno k odsunu jinam, kdyby je jiné státy přijaly. To ale, jak už řečeno, nikdo nechce udělat. I členové současné americké vlády uznávají, že propuštění většiny vězňů na svobodu by bylo příliš nebezpečné. A zvažují proto jejich další zadržování, eventuelně i na neurčitou dobu, tedy natrvalo. Říkají však, že jim pro to chybí právní podklady a žádají na právnících, aby vytvořili legální systém, který by to dovolil. Jinými slovy jsme opět na začátku - právní cestou to nejde a mimoprávní také ne.

Bude proto zajímavé sledovat, jak si s tím Barack Obama poradí. Jen těžko najde způsob, jak uspokojit obhájce lidských práv, vězněné i americkou a světovou veřejnost, která se teroristů přirozeně bojí.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .