Pithart: Češi nejsou z povahy xenofobní, jen neměli historickou příležitost zbavit se strachu

„Slovo xenofobie má několik poloh,“ upozornil v pořadu Pro a proti bývalý předseda vlády a bývalý předseda Senátu Petr Pithart.

Podle něj nejde tolik o nenávist, jako o překvapení, údiv, obavy. „Také o strach, a někdy i o tu nejhorší formu, rasismus. Proto je třeba snažit se slovu xenofobie spíše rozumět než podle něho soudit.“

„My Češi jsme na tom dost špatně, máme to ztíženo proti ostatním. Žili jsem přes 1000 let vždy v nějakém soustátí, které mělo různé tvary, různá jména a různé panovníky, ale nikdy jsem nežili sami.“

Teď poprvé žijeme v tomto státním domě sami, vysvětlil Pithart. „A příležitostí poznávat jiné a zbavovat se strachu, máme mnohem méně než ostatní.“

„Ještě v roce 1938 jsme byli země s největším procentem národnostních menšin v Evropě, 33 %, a to se ještě Slováci počítali jako Čechoslováci,“ upozornil filozof.

Pithart je přesvědčen, že xenofobie není Čechům vlastní. „Nejsme geneticky disponováni ke strachu, jen jsme neměli příležitosti se ho zbavit, jako měli ti ostatní.“

Pithart: „Ztráceli jsme postupně Židy, ty nám sebrali nacisté, pak jsme se vzdali Rusínů, ty daroval Beneš Stalinovi, pak jsme vyhnali Němce, a pak jsme se rozešli se Slováky a Maďary. A jsme úplně sami. Poprvé. Jsme etnicky nejvyčištěnější národ v Evropě… Mám proto jisté pochopení, že to našim lidem bude trvat trochu déle než jiným, než se toho rodícího strachu budou zbavovat.“

Publicista Petr Žantovský souhlasí, že výraz xenofobie má spoustu fazet a barev.

Žantovský: „Od roku 1992 a odchodu Slováků nás ale potkala zase spousta velmi pozitivních a pozoruhodných zkušeností jako byl příchod Balkánců v době války, poměrně masový příchod Ukrajinců a od dob totality fungující příchod Vietnamců. To jsou důležité věci, protože my se na těchto spoluobčanech učíme znovu poznávat jinakost, a považuji to za neuvěřitelně pozitivní a poučné.“

„My teď vnímáme jen tu nejvyostřenější podobu, kterou vidíme každý den zejména v médiích, které to ale samozřejmě dramatizují, což je v jejich zájmu, aby své obsahy dobře prodaly.“

Novinář tvrdí, že nevidí žádnou masovou xenofobii. „Vidím tady jen určitou obavu z neznámého.“

„Hrozbou není xenofobie ale nevědomost,“ připomněl. „To, že nevíme, z nás činí více ostražité, a možná i více agresivní.“

Soužití se stávajícími silnými menšinami Ukrajinců a Vietnamců jsou bez problémů. „Nemám informace o tom, že by významným způsobem docházelo ke kolizi s těmito národnostmi, jedni i druzí přicházejí z kultur, kterým trochu rozumíme a něco o nich víme“ říká novinář.

Vietnamcům Češi nedávali žádné náboženské předznamenání, i když jsou to buddhisté, Ukrajinci jsou pravoslavní křesťané a Balkánci jsou také většinou křesťané, připomněl publicista.

„Takže to nám nevadí. Ale najednou nám sem přichází nový náboženský element, o kterém toho víme málo. A jsme zpátky u té nevědomosti: to je podle mě klíč k problému,“ konstatoval Petr Žantovský.