Pinochet

Kromě pohřebního protokolu ovšem v případě Augusta Pinocheta žádný jiný kompromis možný není. V paměti Chilanů zůstane buďto hrdinou, anebo masovým vrahem, nic mezi tím. Nedá se říct, že je to vrah, který je trochu hrdinou, anebo hrdina, který je maličko vrahem. Pinochet před třiatřiceti lety svrhl legálně zvoleného levicového prezidenta. Následovaly represe, při kterých nechal mučit a zabíjet tisíce politických odpůrců. Pinochetovi stoupenci soudí, že učinil dobře, neboť uchránil Chile od komunismu a diktatura přinesla zemi ekonomickou prosperitu.

Pozůstalým po mrtvých a vyhnancům se to ale obtížně vysvětluje. Od dnešní chilské prezidentky například nemůže nikdo chtít, aby truchlila pro člověka, který nechal umučit jejího otce. Díky svým právníkům, pokročilému věku a nemocem nebyl Augusto Pinochet označen za zločince. Také ho ale žádný soud neprohlásil nevinným. A možná je to tak dobře. Pinochet zůstává hrdinou pro lidi, kteří věří, že pro dobrou myšlenku stojí za to mučit a zabíjet lidi jiného názoru, a současně zůstává obyčejným vrahem pro ty, kteří si myslí, že mučení a zabíjení lidí s jiným názorem jakoukoli ideologii diskredituje a činí zrůdnou. Zda se zabíjí ve jménu komunismu anebo ve jménu kapitalismu, je podstatné pro ideology. Z pohledu usmrcovaných to vyjde nastejno.