Petruška Šustrová: Smolný den
Jsou dny, kdy se člověk probudí, a hned cítí, že něco není v pořádku. Nebo spíš že nic není v pořádku - že půjde na tramvaj, a ta zavře dveře a odjede přesně ve chvíli, kdy dorazí na stanici, a podobně. Takový den jsem měla na začátku srpna, ale místo abych se podřídila osudu, přikrčila se a dělala pokud možno jen to nejnutnější, rozhodla jsem se, že to nějak překonám. A usmyslela jsem si, že si najdu na internetu opravnu a odnesu si tam dát spravit tiskárnu.
Našla jsem si servis se slibným názvem Počítačová pohotovost na Vinohradech, abych to neměla daleko, a pečlivě jsem prostudovala, co slibují. Slibují hory doly: že se všechny problémy snaží opravit do druhého dne, že si pro porouchané zařízení přijedou a div ne modré z nebe.
Pro jistotu jsem tam zavolala. O tom, že by si pro tiskárnu přijeli, tedy řeč nebyla, ale člověk nemůže mít všechno. Objednala jsem si taxíka, protože nevím, jak s tiskárnou, které má člověk plné ruce, jezdit tramvají, a na chůzi pěšky s tiskárnou v náručí to bylo trochu daleko.
V servisu to bylo podivné: mládenec, kterému jsem se snažila vysvětlit, že tiskárna sice tiskne, ale zřejmě má rozbitý podavač, takže se do ní musejí vkládat papíry jeden po druhém, na mě zíral s údivem, a pak prohlásil, že to možná ani nemá cenu opravovat, protože tiskárny se dnes dají pořídit celkem levně. Zrozpačitěla jsem.
Tiskárnu mám něco přes dva roky, se škodolibostí některým předmětům vlastní se porouchala těsně po skončení záruční doby. Když jsem to obsluhujícímu sdělila, trochu se ušklíbl, a pak řekl: My tady máme tolik tiskáren... to bude nejdřív v pátek. Bylo pondělí, ale řekla jsem: No, když v pátek, tak v pátek, zřejmě se nedá nic dělat. Chvíli mě s mírnou nechutí pozoroval, a pak vyplnil jakýsi papír a řekl, že mi zavolají. A zaplatila jsem šest set padesát korun, prý za diagnostiku.
Vlastně bych byla nejradši tiskárnu zase odnesla a šla někam jinam, kde by byli vstřícnější, ale jednak jsem nevěděla, kam, a jednak je ta věc opravdu dost neskladná a těžko se s ní chodí po Praze. Odcházela jsem tedy překvapená a docela naštvaná: co to je za servis, že nechtějí přijímat rozbité věci do opravy? A proč inzerují, že opravují do druhého dne? A proč se jmenují Počítačová pohotovost, když jsou tak nepohotoví a neochotní?
Ale co, řekla jsem si, do pátku to bez tiskárny vydržím. Jenže uplynul jeden pátek, druhý pátek, třetí pátek - a nic. Nepohotová Počítačová pohotovost se neozývá a když tam volám, nikdo nebere telefon. Když něco potřebuji vytisknout, musím někoho poprosit, a tak se pomalu učím se bez tiskárny obejít. Zatím to jde, ale až budu potřebovat vytisknout víc než tři nebo čtyři stránky, bude to horší.
Samozřejmě mám vztek, ale snažím se to vidět nějak pozitivně, jsou lidé, kteří říkají, že na všem je něco pozitivního. Zřejmě je ta Počítačová pohotovost důkaz, že žijeme v nejlepším z možných světů, v běžném světě by přece taková firma musela zaniknout. A kdyby se vám rozbila tiskárna, aspoň víte, kam nemáte chodit.
Autorka je novinářka
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
