Petruška Šustrová: Komunisté a únor

Únorový převrat podle českých komunistů nebyl mocenský puč, nýbrž ústavně provedená revoluce. Dalo by se jistě diskutovat o tom, zda se revoluce provádí ústavní cestou, ale politologické disputace bych pro tuto chvíli nechala stranou.

Jde mi spíš o obsah tehdejších akcí. Tak tedy předně je třeba podotknout, že komunisté už začátkem roku 1948 převzali takřka všechna řídící místa v policejních složkách. Ano, bylo to ústavní, ministrem vnitra, v jehož pravomoci bylo obsazování těchto funkcí, byl člen KSČ a podle toho se choval. Analogické procesy proběhly i v ostatních státech, jejichž území osvobodila od nacismu Sovětská armáda.

Méně ústavní už byly akční výbory, zakládané tehdy z popudu KSČ na pracovištích - byly to orgány v komunistickém pojetí revoluční, vznikaly ad hoc a neměly žádnou zákonnou oporu. A právě tyto akční výbory začaly svévolně rozhodovat o dění v podnicích, například o tom, zda vůbec ředitele pustí, či nepustí do práce. Tolik tedy k masové podpoře, jíž se dnešní komunisté holedbají. Akční výbory nemusely mít masovou podporu.

Druhá věc je, co přišlo po únoru. Těžko se dá pochybovat o tom, že vylučování některých poslanců z parlamentu i jejich zatýkání bylo zcela neústavní a neslo všechny znaky mocenského puče. Lze vést spor o to, zda byly legitimní poúnorové volby s jedinou kandidátkou, sestavenou komunistickou satelitní Národní frontou. Dodnes žasnu nad tím, že se té tragické frašce říkalo volby - už samo slovo volby přece vnuká, že člověk volí z více možností.

Ústavní byl naopak například zákon o táborech nucených prací, který nově zvolený parlament přijal 25. října 1948. Podle dobové směrnice ministerstva vnitra do těchto táborů měli být a byli bez soudu posíláni lidé, kteří "ohrožují hospodářský život a lidově demokratické zřízení včetně lidí, kteří zesměšňují a kritizují režim, vychvalují kapitalistický systém a pomáhají šířit nepravdivé zprávy".

Nevím, zda je slušné mnoho set tisíc zničených životů označovat za "nedostatky a tragické deformace, které se v průběhu první formy socialismu projevily", jak to činí nedávném komunistické prohlášení. Spíš si myslím, že ona "první forma socialismu" se bez nich nemohla obejít: víme přece, že se bez nich neobešla nikde, kde byl stalinistický systém podle sovětského vzoru a se sovětskou přímou pomocí zaveden.

Komunisté skutečně měli začátkem roku 1948 značnou podporu - pak už se to ovšem nedalo zjistit. A docela by mě zajímalo, kolik jejich tehdejších stoupenců hned v prvních měsících a letech žaslo nad tím, koho to vlastně podporovali.

Autorka je novinářka