Petr Žantovský: K čemu máme Evropskou unii

Naproti tomu výzkumy prováděné pravidelně renomovanými agenturami ukazují, že stále větší díl veřejnosti tento optimismus nesdílí. Unii nyní věří jen zhruba třetina lidí, což vyplývá z dubnového průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění Akademie věd.

V době vstupu České republiky do EU v květnu 2004 věřily unii téměř dvě třetiny Čechů, což byla vůbec nejvyšší hodnota od začátku průzkumů CVVM. Přes kolísání dosahovala ještě loni v dubnu důvěra v EU 52 procent, ale nyní se propadla na 37 procent.

Pokud bychom se ptali po důvodech, jistě bychom došli k tomu, že důvěru v unii podlamuje především nelogické a mnohdy nepochopitelné jednání unijních institucí, zejména v otázkách, které se týkají všech členských zemí, například migrační krize.

Ale na stále klesající důvěře v toto uspořádání evropských záležitostí má nepochybně podíl i zcela neproduktivní a často absurdní evropská legislativa, soubory směrnic a nařízení závazných pro všechny členské země. Podívejme se, čím se evropské instituce zabývaly v posledních týdnech a jaká legislativní opatření vypustily do světa.

V květnu například Komise přijala nařízení o stanovení paušálních dovozních hodnot pro určení vstupní ceny některých druhů ovoce a zeleniny. Kromě toho, že je název nařízení vyjádřen škrobeným a kostrbatým úředním jazykem, jde de facto o kartelovou ochranu dotované potravinářské produkce, což pokřivuje spontánní tržní chování.

Vracení uprchlíků prý odporuje mezinárodnímu právu|foto: ČTK/AP, Petros Giannakouris,ČTK

Dále Komise přijala nařízení o uložení konečného antidumpingového cla na dovoz některých mechanismů kroužkových pořadačů pocházejících z Čínské lidové republiky. To je v době migračního exodu opravdu zásadní agenda.

Jedna z nových směrnic Komise má také velmi přitažlivý název: Směrnice, kterou se za účelem přizpůsobení technickému pokroku mění příloha jiné, starší směrnice, pokud jde o výjimku pro olovo, kadmium, šestimocný chrom a polybromované difenylethery obsažené v náhradních dílech získaných ze zdravotnických prostředků nebo elektronových mikroskopů a používaných k jejich opravě či renovaci.

Významná je jistě i aktuální směrnice, která upravuje úřední návěsku balení osiva. Podobnou problematikou se patrně zabývá též směrnice o uvádění osiva olejnin a přadných rostlin na trh.

A takových agend je aktuální inventura evropské legislativy plná. Když si představíme tu horu času a peněz vynaložených na tyto zbytné činnosti, a porovnáme ji s tím, co by nadnárodní útvar dělat skutečně měl a nedělá, zejména starost o bezpečí svých obyvatel, pak se nemůžeme divit, že tento útvar čím dál méně lidí vnímá jako potřebný či dokonce prospěšný.

Kdysi se říkalo: poručíme větru, dešti. Bojím se ale, že veřejnému mínění opravdu neporučíme.

Další komentáře z dnešních Názorů a argumentů si můžete poslechnout v našem audioarchivu.